Bába došplhala z ledové řeky na lví vrchol
Pětadvacáté udílení výročních filmových Českých lvů ovládla Bába z ledu.
Snímek Bohdana Slámy bodoval v šesti kategoriích, včetně těch nejceněnějších: nejlepší scénář, nejlepší režie a nejlepší film. Je jedno, jestli právem; vkus českých filmových akademiků je prostě takový. Film Jana Svěráka si Po strništi bos došel pro tři sošky. Bohužel se příliš nedostalo na další výrazné počiny, ať už jde o Špínu režisérky Terezy Nvotové (pouze jedna soška Lva) nebo Kvarteto Miroslava Krobota (žádné ocenění). I Křižáček, vítěz festivalu v Karlových Varech, se musel spokojit s jedním Českým lvem, dostali ho Irena a Vojtěch Havlovi za hudbu.
„Cena je pro nás důležitá, protože je to vlastně ocenění alternativní kultuře, nikoliv oficiálnímu mainstreamovému proudu,“ řekla k tomu Irena Havlová.
Bohdan Sláma se samozřejmě radoval ještě víc. Nezapomněl ale ocenit i své nominované konkurenty, mimo jiné tím, že pro cenu za nejlepší režii si přišel bos (byť ne po strništi). A v rozhovoru pro vltavský mikrofon zahrál i na slovenskou notu. „Prolínání českých a slovenských filmařů je skvělé, to, co nedokázali politici, se děje v kultuře. A chci pochválit i slovenskou moderátorku slavnostního večera Českých lvů Adélu Vinczeovou. Byla nesmírně vtipná, moc mě bavila,“ rozplýval se.
Český lev za nejlepší dokument putuje k Olze Sommerové za portrét světoznámé pěvkyně Soni Červené. „Tímhle filmem jsem dokompletovala trilogii o velkých ženách českých dějin – Věře Čáslavské, Martě Kubišové a právě Soně Červené. A trilogie byla korunována Českým lvem! Mimochodem – já jsem taky lvice, takže nám spolu bude dobře,“ směje se dokumentaristka.
Do pomyslné síně slávy českého filmu vstoupil střihač Alois Fišárek. Českého lva za mimořádný přínos českému filmu získal po pěti Českých lvech za konkrétní filmy. V naší kinematografii je činný od poloviny 60. let minulého století, a za tu dobu spolupracoval s plejádou významných (i méně významných) režisérů od Ivana Baladi přes Věru Chytilovou po Viktora Tauše či Jana Svěráka. Ač si je vědom důležitosti práce střihače, ví, že pánem nad filmem je režisér. „I když se třeba hádáte, a máte pravdu, ve střižně není čas se urazit. Samozřejmě – někdy pravdu mám, někdy ne. A občas se stane, že režisér s některými mými návrhy nesouhlasí, ale za pár dní přijde s tím, že ta moje cesta je přece jenom lepší,“ vzpomíná na některé dramatičtější okamžiky při své práci. Každopádně dodnes patří mezi ceněné a vyhledávané filmové střihače.
Slavnostní večer Českých lvů byl důstojný, plný politiky (na scéně se objevila petice na obranu České televize), slovenštiny, ale zasloužil by si zkrácení. Chvílemi ve spádu trochu polevoval. Milým bonusem byla kapela sestavená z muzikantů nominovaných ve lví kategorii Nejlepší hudba. Doprovázela otce a syna Mišíkovi při písničce Láska je jako večernice (tedy – správně Variace na renesanční téma), což byl další milý bonus.
