Korupce, nesnášenlivost, organizovaný zločin. Do kin přichází smutně aktuální Mečiar
Únos syna prezidenta, hádky blízkých lidí i organizovaný zločin propojený do politických sfér… Tohle všechno, a mnohem víc, ukazuje celovečerní dokument Terezy Nvotové Mečiar.
Je o bývalém slovenském premiérovi Vladimíru Mečiarovi a událostech, které provázely jeho éru. Snímek pak končí obloukem, který režisérce někteří vyčítali: poslední v záběru je současný slovenský předseda vlády Robert Fico. O tomto propojení a o svém filmu vůbec mluvila v ranní Mozaice Českého rozhlasu Vltava Tereza Nvotová.
„Všechno, co jsem zachytila, bylo už ve své době vzhledem k dnešku aktuální, jen to možná netrčelo tolik jako teď – obzvláště po vraždě investigativního novináře Jána Kucjaka a jeho partnerky Martiny,“ řekla k tomu. Mnozí z těch, kteří pokládali srovnání Mečiara a Fica za přehnané, berou teď, podle režisérky, své názory zpět.
Tváří letošních Oscarů je Tvář vody, vizuální Oscar pomyslně putuje i do Česka
Měla nejvíc nominací, a taky si nejvíc oscarových sošek, celkem čtyři, odnesla – řeč je o snímku mexického režiséra Guillerma del Tora Tvář vody. Zmíněný tvůrce má i Oscara za režii. Cenu za nejlepší neanglicky mluvený film získala Fantastická žena chilského režiséra Sebastiána Lélia. Čerstvé oscarové výsledky ve vltavské Mozaice okomentovala filmová kritička Alice Aronová.
„Dokládá to, kam jsme se dostali. Ještěže jsou na Slovensku profesionální a odhodlaní novináři,“ říká Nvotová a upřesňuje: „Současná slovenská žurnalistika je na vysoké úrovni. Investigativní novináři dělají dobrou práci, často vlastně zastupují policii. Sledují a odhalují zločiny a dávají podněty soudům. Na Slovensku jsme v tomhle dál než v Česku,“ srovnává. Samu sebe přitom za novinářku nepokládá, i když… „Vím, že film Mečiar novinářská očekávání vyvolával a vyvolává. Mnozí si mysleli, že to bude investigativní, reportážní snímek o Vladimíru Mečiarovi a událostech, které v době jeho vládnutí hýbaly Slovenskem. Ale není. Je to snímek, který zařazuje události a lidi do souvislostí, konfrontuje to, co se tehdy dělo, s dneškem. Ukazuje, jak jsme tenkrát ten náš stát nastavili, mluví o naší politické kultuře,“ říká režisérka. Dodává, že jednou ze skupin diváků, ke kterým svůj snímek směřuje, jsou mladí lidé její generace. Právě jim, a mladším, chtěla zmíněné souvislosti nastínit. Formou dokumentu, nikoliv nějakého novinářského útvaru. „Nejsem historik, analytik ani novinář,“ vysvětluje. Připouští nicméně, že práce novinářů a filmařů má hodně průsečíků. Sama přitom s novináři úzce spolupracovala, a to jak na Mečiarovi, tak i na svém hraném (a velmi úspěšném) debutu Špína.
Tereza Nvotová: Film je nástrojem, jak říct věci nahlas
Dnešním dnem vstupuje do kin její celovečerní dokumentární film Mečiar, s odstupem reflektující porevoluční politickou etapu Slovenska. Film jako takový však není jen historizujícím snímkem, ale snaží se nahlížet národní dějiny v kontextu osobního příběhu autorky i současné situace.
Film Mečiar je pojat do velké míry osobně. Nvotová dlouho a složitě hledala klíč k uchopení tématu dokumentu. Měla natočeno hodně materiálu, získala množství archivních dokumentů i filmových reportáží, a natočila spoustu rozhovorů. Jenže jak to všechno poskládat? Při přemýšlení přišla pomoc shůry. Mladá režisérka objevila domácí video, na kterém si jako desetiletá (v roce 1998) hraje s kamarádkou „na Mečiara“. Doslova. Jedna z holčiček je televizní reportérka, druhá před kamerou zpovídaný Mečiar. „Vznikl tak nápad v tomto duchu uchopit celý film. Je totiž důležité, aby divák viděl, kdo mu děje a souvislosti ve filmu předkládá a jak se na věc dívá. Upřímněji už se k tomu přistoupit nedalo,“ vyznává se Tereza Nvotová. A jak vnímala Vladimíra Mečiara jako desetiletá? „Jako součást svého světa, on byl prostě všude. V televizi, na billboardech, v rodinách… V domácnostech se politická situace hodně řešila a rodiny to polarizovalo. Děti se nebavily se svými rodiči a obráceně, a to třeba i několik let! Po čase jsme si mysleli, že už jsme z této situace venku, ale když se dnes podívám kolem sebe, ať už na Slovensku nebo v Česku, děje se to znova,“ charakterizuje současnou společenskou situaci u nás Tereza Nvotová. A vůbec ji to netěší.
