Thórbergur Thórdarson: Kameny mluví

Islandský prozaik Thórbergur Thórdarson (1889 – 1974) vyrostl na odlehlém statku na východě pod ledovci, v sedmnácti letech odešel do Reykjavíku, navštěvoval lidovou školu, učitelský ústav, literární přednášky a živil se příležitostnou prací. Pro své posměšné pamflety byl zbaven místa učitele a žil poté jako svobodný spisovatel. Věnoval se esperantu, spiritismu a orientální filozofii. Proslavil se knihou autobiografických příběhů a esejů Dopis Lauře (1924), která znamenala myšlenkovou i formální revoluci v islandské literatuře a ovlivnila její další vývoj k modernismu. Jedinečné byly i jeho eseje a články s originálními postřehy o poměrech na Islandu. Řada jeho knih vychází z autobiografických zážitků a Thórdarson si jimi získal jméno svérázného islandského humoristy. Z vášně pro zajímavé lidské typy vznikl také jeho cyklus Životopis pastora Árniho Thórarinssona a líbezně humorné vyprávění o malé holčičce v Reykjavíku Píseň o květině. Česky vyšlo v překladu Heleny Kadečkové životopisné vyprávění Kameny mluví (č. 1965).

„Krávy byly součástí rodiny a duši i tělu člověka byly ještě bližší než koně a ovce. Prokazovaly lidem dobro, neboť jim dávaly mléko, nejzdravější potravu v domácnosti. Bůh byl nad nimi stejně jako nad lidmi a leckdo na Jižním pobřeží věřil, že mají nesmrtelnou duši. Přestože se kravám dalo leccos vytknout, měly přece jen velký vliv na duchovní atmosféru v jizbě. Život se v ní zdál plnější a prostornější, když člověk věděl, že jsou nablízku živí tvorové. Když měly hlad, tloukly do žlabu, a lidem to připomínalo potřeby hladovějících. Někdy vydávaly hluboké vzdechy a hlasitě oddechovaly. Život tím získával další rozměr a v lidské mysli to vzbuzovalo pocit, že existuje i jiný, všeobjímající dech skutečnosti.“ (ukázka z knihy Kameny mluví)

Sedm kapitol z životopisné knihy Thórbergura Thórdarsona o dětství v zapadlém koutu jižního Islandu. Z překladu Heleny Kadečkové připravila Jana Chudobová.