Světlana, Most, Prázdniny a další povídky ostravského barda Jana Balabána

Jan Balabán vypráví příběhy nehrdinů, lidí poničených vlivy vnějšího světa i jejich vlastním tápáním a blouděním. Častou kulisou je mu industriální Ostrava, prostředí, které svými nelidskými rozměry a konturami znemožňuje Balabánovým postavám vytvoření jakéhokoliv pozitivního vztahu.

Jan Balabán (1961–2010) se kromě literární tvorby věnoval publicistice, překladatelství a výtvarné kritice. Jeho dílo bylo opakovaně oceněno v prestižních literárních anketách a dvakrát získalo cenu Magnesia Litera.

Pro Českou televizi Jan Balabán uvedl, že kniha je pro něj záznamem lidského osudu, ve chvíli, kdy je člověk zranitelný, kdy prožívá krizi a hledá z ní cestu ven.

Světlana

Jeřábnice Světlana se mezi zvedáním hutních polotovarů v ocelárně vzpomínkami vrací do dne tragické události, kdy se mezi vlnami neklidného moře ztratila její dcera Marta. Světlanin manžel Jirka se ji vydává zachránit, vrátí se však jen jeden z nich. V krátké chvíli se tak hroutí šťastný život tří lidí, kteří si jej v předchozích letech museli pracně vydobýt překonáním několika osobních krizí.

Nelehké smiřování idealistických snů s všední realitou, dlouho nenaplňovaná touha po dítěti, psychické problémy i hmotný nedostatek – to vše se zdálo být už minulostí. Ale možná, že nakonec ti, kteří dál žijí, stojí jen na začátku nové etapy a nových nadějí.

U komunistů

Obálka ve schránce nadepsaná neznámým rukopisem vykolejí Leošův den. A jako by toho nebylo málo, hospoda U mrtvoly je zavřená. Leoš tedy téměř proti své vůli zamíří do Pubu u třešní, známé spíše (podle majitelů) jako U komunistů. Tam se mu pod plakáty rudých revolucionářů vyjevují vzpomínky na dětství a úděsnou matku. Jaké překvapení mu chystá dopis ve schránce? Příběh z povídkové sbírky Možná ze odcházíme v autorské interpretaci.

Ďáblova mělčina

Povídka ze sbírky Jsme tady, pojmenovaná podle knihy pro děti dánského spisovatele Hilmara Wullfa. Příběh smutného muže vykořeněného ze společnosti. Muže, který si uvědomuje, že nikdy nikam nepatřil, ba že to ani neuměl, a přitom tak chtěl. Nebylo mu to však dáno. Ať už byly důvody jakékoliv, stalo se to příčinou jeho celoživotního strádání. Na svoji největší krizi si vzpomene, když uvidí servírku Ilonu, která pracuje v jednom z podniků, kde bývá častým hostem. Jakoby mu tenhle zážitek otevřel staré rány a nutil ho uvažovat nad uplynulým životem.

Magda, Emil

V první povídce se dvanáctiletý Jaromír z domova vydá na odvážnou výpravu do okolí. Překoná nástrahy staveniště budoucího sídliště, míjí záhadnou, strašidelnou stavbu starého hangáru a jeho cesta za dobrodružstvím je korunována objevením dubového háje, Jaromírovy tajné klukovské skrýše, o níž se doma nikdo nedozví.

Magda hledá podobnou skrýš pro sebe a pro své dítě. Ve světě dospělých se však takovým útočištěm stává prázdný byt v paneláku postaveném na kukuřičných polích, které kdysi Jaromírův háj obklopovaly. V prostředí městské periférie se v povídce střetnou dva nesouvisející osudy lidí, kteří hledají své příslovečné místo v životě.

V druhém příběhu se autor noří do osamělé duše stárnoucího alkoholika. Na pozadí šedivé a značně neutěšené každodennosti se Emil zamýšlí nad svým osudem, myslí na svého bratra, inženýra v továrně na parfémy, díky němuž měl vždy po ruce čistý líh. Zatímco jeho bratr v opilosti odzbrojoval ženy, Emil nikdy pít neuměl. Hrdina se připodobňuje ke starému omšelému autu s novými gumami, jeho život už je jen vzpomínání a ta neustálá nutkavá touha pít.

Most

Příběh jedné všední cesty z práce muže jménem Hans, který se náhle rozhodne jít jinudy a dojít tam, kde tuší železniční most přes řeku. Základní motiv cesty a mostu se najednou zněkolikanásobuje. Vedle počátečního železničního mostu vstupuje do vyprávění tajuplný nádražní nadchod a sama cesta se stává mostem mezi současností a minulostí. Cesta mezi bezútěšnými haldami se postupně prolíná s cestou do vzpomínek na dětství a na cesty do idylicky vnímaného rodiště na Vysočině, aby se nakonec proměnila v cestu k nalezení sebe sama a podstatného pevného bodu ve vlastním životě.

Prázdniny

Pavel má rodinu, dvě děti, bydlení na vesnici, každou neděli chodí do kostela. Na první pohled idylická rutina všedních dní muže ve středních letech, který má zdánlivě všechno, je jen kulisou vyprázdněné reality, z níž Pavel nedokáže vystoupit. Vše se zdá být malicherné, a přesto není schopen najít v sobě dostatek sil k jakémukoli gestu. Když se k němu konečně odhodlá, tak už je pozdě, moment byl promarněn a není možné dělat nic jiného než zase jen osamocen existovat, i když ve vedlejším pokoji se děti zrovna dívají na ranní pohádky.

Čtrnácté nebe

Povídka staví do kontrastu svět úspěšné podnikatelky, žijící v nejvyšších patrech společnosti, a svět jejího bývalého spolužáka, snažícího se aspoň vyhrabat ze sklepa. Příběh o relativitě lidského štěstí a hloubce ponížení.