Střet barbarství s kulturou, destrukce s tvořením. Odehrávají se okolo nás stále a v různých podobách, nejen v nynější extrémní situaci války
Ve válce na Ukrajině nyní vidíme, jak rozdílný je přístup Ruska k hodnotě lidského života od přístupu demokratických zemí. A hned za ním následuje stejně barbarský přístup ke kulturním hodnotám, patrný například v destrukci měst. Ten nereflektuje ani funkce budov, ani jejich kulturní, historickou, památkovou hodnotu. Není to jen politický střet, ale především střet hodnotových světů. Střet barbarství a kultury. Který tady v principu byl vždy.
Můžeme si ho připomenout například na příběhu zámku Vrchotovy Janovice. Který známe detailně také díky výborné knize Aleny Wagnerové: Sidonie Nádherná, z níž jsou i citace v tomto textu.
Střet různých vidění světa byl patrný už v popisu záměru vytvořit z okolí prostor výcviku jednotek zbraní SS: „Dle názoru expertů bylo toto území ,vzhledem ke svým výškovým rozdílům, rovinatým partiím a lesům vhodné k vojenským účelům‘ a ,svrchovaně způsobilé nejen k výcviku dělostřelectva, nýbrž i motorizovaných jednotek‘. Navíc se komise domnívala, že by, za cíle leteckých zbraní mohlo sloužit i množství tamních rybníků‘, neboť ,zásahy lze dobře rozeznat podle výtrysků vody‘“.
V roce 1943–44 byly zámek a park postupně zkonfiskovány, a sotva je po skončení války opustilo SS, obsadila je Sovětská armáda. „Nástěnné talíře v jídelně používají jako terče, jezdí po parku těžkými nákladními auty, rybolov provozují ručními granáty ...“. Sidonie je zdrcená, ale znovu odhodlaná. Píše: „Nerozumím tomu, že teď každý chce druhému uškodit a má z toho radost. Jsem tak smutná, že nikde nevidím lásku jednoho k druhému. (…) Ze zámku se opět musí stát klenot, ještě skvostnější, a já se tomuto úkolu budu věnovat ze všech sil. (…) Znovu se do toho milovaného domu musí vrátit jeho někdejší genius loci poté, co byli vyhnáni všichni zlí duchové. Zámek i park musí získat zpět svou osobitost a harmonii (…) Toto bych ještě chtěla zažít, než umřu; musím toho genia loci probudit ze spánku jako jediná a poslední osoba důvěrně s ním obeznámená.“
Následně je ale zámek vyvlastněn komunisty. Je vypleněný, slouží jako skladiště. Až v roce 1957 ho zachraňuje převzetí Národním muzeem, na základě snahy tehdejšího osvíceného ředitele – to už je ale po smrti Sidonie, která umírá v exilu.
Alena Wagnerová shrnuje význam této historie následovně: „Po létech ohrožení a nejistot je na počátku 21. století budoucnost Vrchotových Janovic otevřená a zároveň zajištěná. Měly by se stát místem zamyšlení nad dějinami střední Evropy a nad naším vztahem k přírodě a ke světu...“
A já bych dodala, že jejich příběh také můžeme vidět jako ztělesnění střetu barbarství s kulturou, destrukce s tvořením, kořistění s péčí – které se okolo nás v různých podobách a intenzitách odehrávají stále.
Související
-
Umělecká díla by se měla podílet na vytváření veřejných prostranství a zvyšovat jejich kvalitu
Svoje sochy chápal jako součást kontinua prostoru. Japonsko-americký umělec Isamu Noguchi tyto myšlenky realizoval celým svým dílem.
-
Kontextuální empatie. Jak se proměňuje vnímání souvislostí architektury v historii?
Kontext s okolím je v architektuře jedním z klíčových pojmů. Může být významový, vizuální, obsahový, či ve způsobu fungování.
-
Stavby ztělesňují hodnoty společnosti. Příkladem může být budova Sara Kulturhus ve Švédsku
Sara Kulturhus navrhlo švédské studio White Arkitekter, jehož výstavu můžeme právě vidět v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
