Kontextuální empatie jako rys kvalitní architektury. Jak se proměňuje vnímání souvislostí architektury v historii?

9 fotografií

Vila navržená Gottfriedem Semperem na konci 19. století je kontextuální tím, jak zapadá mezi okolní zástavbu podobných vil – není to ale reagováním na cítěný kontext, nýbrž tím, že všechny stavby dodržují formální renesanční, resp. neorenesanční styl, a tím vytváří jednolitou strukturu. Jejich architektura je abstraktní, formální a sleduje stylový ideál, vyjádřený pomocí symetrie, hierarchického řádu fasády či dekoračními prvky.

Novostavba ukazuje, jak se vnímání kontextu v naší době proměnilo. Švýcarští architekti se nehlásí k formálnímu stylu vily, ale spíše k širší struktuře vesnice a přírody. A v duchu fenomenologie zkoumají způsob, jakým se jeví podstata věcí. Tvar věžovitého domu není pravoúhlý – stejně jako tvary vesnických domů, či zahradních zdí, které reagují na nepravidelnosti rostlých situací. Zvolený materiál – otryskaný pohledový beton – se chová podobně jako kamenné či omítnuté zdi. Jeho struktura je podobně hrubá, podobně stárne a porůstá mechem – jako omítka či kamenné zdi okolních domů. 

Pro srovnání s přístupem Sempera je zajímavá také skutečnost, že zatímco autoři jako cenný prožitek z novostavby použili komponované využití výhledů do údolí – Semperova vila je v podstatě ignoruje. Ale jsou zde i formálnější asociační odkazy. Autoři se věžovitým charakterem domu s nepravidelnými střílnovitými výřezy oken odkazují k věžím zvaným Roccoli, určeným k chytání ptáků, typickým pro severní Itálii.

Podobný přístup vidíme i u přestavby hotelu St. Gottharda, hospicu z 13. století

Hotel St. Gotthard, architekti Miller & Maranta|foto:Pavla Melková, Český rozhlas

Původně ho tvořily dvě budovy, které ale architekti spojily dohromady pod společnou střechu a vytvořili nový kompaktní objem, jenž působí monumentálně a jasně tím vyjadřuje svojí roli, pevnost a hrdost čelící zdejšímu tvrdému klimatu i těžce přístupné pozici.

I tady se architekti odkazují k vlastnostem místa, velkoleposti přírody, drsnosti klimatu. A také k určité asketičnosti, odpovídající roli původního hospicu – ta se zde nově projevuje ve strohosti ubytovacích pokojů, byť z hlediska fungování odpovídajících komfortu současnosti. A najdeme zde i významová asociace: jednotlivé pokoje jsou nazvány jmény osobností, které zde při přechodu hor kdysi přespaly, jako byli například Goethe, Balzac či Petrarca.