Kontextuální empatie jako rys kvalitní architektury. Jak se proměňuje vnímání souvislostí architektury v historii?
Kontext s okolím je v architektuře jedním z klíčových pojmů. Může být významový, vizuální, obsahový, či ve způsobu fungování. Příklad můžeme najít v práci švýcarského ateliéru Miller & Maranta, jehož výstava právě probíhá v Domě umění v Českých Budějovicích. Na jejich projektu modernizace a dostavby Villy Garbald ve vesnici Castasegna ve švýcarském Ticinu vidíme dva historicky podmíněné přístupy ke kontextu hned vedle sebe.
Vila navržená Gottfriedem Semperem na konci 19. století je kontextuální tím, jak zapadá mezi okolní zástavbu podobných vil – není to ale reagováním na cítěný kontext, nýbrž tím, že všechny stavby dodržují formální renesanční, resp. neorenesanční styl, a tím vytváří jednolitou strukturu. Jejich architektura je abstraktní, formální a sleduje stylový ideál, vyjádřený pomocí symetrie, hierarchického řádu fasády či dekoračními prvky.
Novostavba ukazuje, jak se vnímání kontextu v naší době proměnilo. Švýcarští architekti se nehlásí k formálnímu stylu vily, ale spíše k širší struktuře vesnice a přírody. A v duchu fenomenologie zkoumají způsob, jakým se jeví podstata věcí. Tvar věžovitého domu není pravoúhlý – stejně jako tvary vesnických domů, či zahradních zdí, které reagují na nepravidelnosti rostlých situací. Zvolený materiál – otryskaný pohledový beton – se chová podobně jako kamenné či omítnuté zdi. Jeho struktura je podobně hrubá, podobně stárne a porůstá mechem – jako omítka či kamenné zdi okolních domů.
Pro srovnání s přístupem Sempera je zajímavá také skutečnost, že zatímco autoři jako cenný prožitek z novostavby použili komponované využití výhledů do údolí – Semperova vila je v podstatě ignoruje. Ale jsou zde i formálnější asociační odkazy. Autoři se věžovitým charakterem domu s nepravidelnými střílnovitými výřezy oken odkazují k věžím zvaným Roccoli, určeným k chytání ptáků, typickým pro severní Itálii.
Podobný přístup vidíme i u přestavby hotelu St. Gottharda, hospicu z 13. století
Původně ho tvořily dvě budovy, které ale architekti spojily dohromady pod společnou střechu a vytvořili nový kompaktní objem, jenž působí monumentálně a jasně tím vyjadřuje svojí roli, pevnost a hrdost čelící zdejšímu tvrdému klimatu i těžce přístupné pozici.
I tady se architekti odkazují k vlastnostem místa, velkoleposti přírody, drsnosti klimatu. A také k určité asketičnosti, odpovídající roli původního hospicu – ta se zde nově projevuje ve strohosti ubytovacích pokojů, byť z hlediska fungování odpovídajících komfortu současnosti. A najdeme zde i významová asociace: jednotlivé pokoje jsou nazvány jmény osobností, které zde při přechodu hor kdysi přespaly, jako byli například Goethe, Balzac či Petrarca.
Související
-
Stavby ztělesňují hodnoty společnosti. Příkladem může být budova Sara Kulturhus ve Švédsku
Sara Kulturhus navrhlo švédské studio White Arkitekter, jehož výstavu můžeme právě vidět v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.
-
Rozhraní mezi domy a venkovními prostranstvími. Důležitý prvek kontinuity prostředí okolo nás
Rozhraní mezi budovou a navazujícím prostranstvím je tak trochu prostor „nikoho“. Vnímáme ho buďto jako okraj budovy na jedné, nebo okraj prostranství na druhé straně.
-
Interakce s lidmi či prostorem. Otevřenost architektury napomáhá komunikativnímu prostředí
Když mluvíme o dopadu architektury na okolí a lidský život, zároveň zkoumáme její vlastnosti. Jednou z těch, které napomáhají vytvoření kvalitního prostředí, je otevřenost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka