Kontextuální empatie jako rys kvalitní architektury. Jak se proměňuje vnímání souvislostí architektury v historii?

1. březen 2022

Kontext s okolím je v architektuře jedním z klíčových pojmů. Může být významový, vizuální, obsahový, či ve způsobu fungování. Příklad můžeme najít v práci švýcarského ateliéru Miller & Maranta, jehož výstava právě probíhá v Domě umění v Českých Budějovicích. Na jejich projektu modernizace a dostavby Villy Garbald ve vesnici Castasegna ve švýcarském Ticinu vidíme dva historicky podmíněné přístupy ke kontextu hned vedle sebe. 

Vila navržená Gottfriedem Semperem na konci 19. století je kontextuální tím, jak zapadá mezi okolní zástavbu podobných vil – není to ale reagováním na cítěný kontext, nýbrž tím, že všechny stavby dodržují formální renesanční, resp. neorenesanční styl, a tím vytváří jednolitou strukturu. Jejich architektura je abstraktní, formální a sleduje stylový ideál, vyjádřený pomocí symetrie, hierarchického řádu fasády či dekoračními prvky.

Novostavba ukazuje, jak se vnímání kontextu v naší době proměnilo. Švýcarští architekti se nehlásí k formálnímu stylu vily, ale spíše k širší struktuře vesnice a přírody. A v duchu fenomenologie zkoumají způsob, jakým se jeví podstata věcí. Tvar věžovitého domu není pravoúhlý – stejně jako tvary vesnických domů, či zahradních zdí, které reagují na nepravidelnosti rostlých situací. Zvolený materiál – otryskaný pohledový beton – se chová podobně jako kamenné či omítnuté zdi. Jeho struktura je podobně hrubá, podobně stárne a porůstá mechem – jako omítka či kamenné zdi okolních domů. 

Pro srovnání s přístupem Sempera je zajímavá také skutečnost, že zatímco autoři jako cenný prožitek z novostavby použili komponované využití výhledů do údolí – Semperova vila je v podstatě ignoruje. Ale jsou zde i formálnější asociační odkazy. Autoři se věžovitým charakterem domu s nepravidelnými střílnovitými výřezy oken odkazují k věžím zvaným Roccoli, určeným k chytání ptáků, typickým pro severní Itálii.

Podobný přístup vidíme i u přestavby hotelu St. Gottharda, hospicu z 13. století

Hotel St. Gotthard, architekti Miller & Maranta

Původně ho tvořily dvě budovy, které ale architekti spojily dohromady pod společnou střechu a vytvořili nový kompaktní objem, jenž působí monumentálně a jasně tím vyjadřuje svojí roli, pevnost a hrdost čelící zdejšímu tvrdému klimatu i těžce přístupné pozici.

I tady se architekti odkazují k vlastnostem místa, velkoleposti přírody, drsnosti klimatu. A také k určité asketičnosti, odpovídající roli původního hospicu – ta se zde nově projevuje ve strohosti ubytovacích pokojů, byť z hlediska fungování odpovídajících komfortu současnosti. A najdeme zde i významová asociace: jednotlivé pokoje jsou nazvány jmény osobností, které zde při přechodu hor kdysi přespaly, jako byli například Goethe, Balzac či Petrarca.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.