Zapomenutý prostor rozhraní mezi domy a venkovními prostranstvími. Důležitý prvek kontinuity prostředí okolo nás
Rozhraní mezi budovou a navazujícím prostranstvím – zejména veřejným – je tak trochu prostor „nikoho“. Vnímáme ho buďto jako okraj budovy na jedné, nebo okraj prostranství na druhé straně. Také vlastnictví se liší a stejně tak budovu obvykle navrhuje jeden architekt, navazující prostranství zase jiný. Ve skutečnosti by se ale rozhraní mělo vnímat jako samostatný meziprostor.
Rozhraní je otevřené, propustné a dochází na něm ke kontaktu, zatímco hranice se naopak vyznačuje uzavřeností a neaktivitou. A přechod mezi budovou a prostranstvím by měl být v tomto smyslu rozhraním, ne hranicí.
Sociolog Richard Sennet
Rozhraní plní mimo jiné dva hlavní významy. Jedním je už zmíněná prostupnost, propojení budovy a prostranství. Patří tam například vizuální i fyzické otevření domů, které napomáhá jak oživení navazujících prostranství, tak samotných budov.
Druhým významem je vytvoření spojujícího prvku, přechodového měřítka mezi budovou a prostranstvím. Když totiž například rozlehlá jednotná plocha náměstí, disponující pouze makroměřítkem (horizontální plocha) a mikroměřítkem (mobiliář, drobná zeleň), přechází rovnou do vertikálního makroměřítka objemné kompaktní fasády domu, dochází k rozpojení prostoru. Naše oko a mysl ale potřebují přestoupit z jednoho do druhého skrze mezoměřítko, přes přechodový detail. Tím mohou být nadzemní objekty či stromy dostatečné velikosti umístěné mezi náměstím a domem nebo tektonika samotného domu – loubí, sokly, portály.
Přechodových prvků, nebo-li prostorů rozhraní, může být řada. Nemusí fungovat jen mezi velikostmi, ale například i mezi „menším“ a „větším“. Mezi vertikálou a horizontálou. Nebo mezi blízkým a vzdáleným. Podobných návazností si můžeme všimnout i v krajině. Například mezi vodou a horizontem pevniny, kde navazují plány: voda – balvan – ostrůvek – pevnina.
Dobré příklady lze najít třeba ve finské architektuře, což souvisí také s místním inklusivním společenským přístupem, v němž hraje kvalita veřejného prostoru stěžejní roli.
Specifickým způsobem pracoval s přechodovým prostorem architekt Alvar Aalto. Propsala se do něj jeho schopnost nenásilně skloubit velkorysost až monumentalitu prostoru s kvalitou nejmenšího detailu. Kde smyslem není okázalost a reprezentace, ale především kvalita užívání. Uveďme například propracované sokly a zídky nástupů do University of Technology v Otaniemi, anebo mohutné kamenné sokly Aalto University School of Business – či dokonce podobným způsobem využité přírodní skály u National Pensions Institute, obojí v Helsinkách. Dále třeba zvednutý nástupní zelený dvůr radnice v Säynätsalo. Stejně jako práci s drobnými detaily vstupu jako lavička, strom, či schody u vlastního domu a ateliéru v Helsinkách.
Související
-
Dobové souvislosti oběti. Kniha Hrana vyšla na pozadí vzniku památníku Jana Palacha ve Všetatech
V uplynulém roce vyšla kniha Hrana, autorů Pavly Melkové a Petra Blažka, která ukazuje jak dobové souvislosti oběti, tak její obecnou platnost pro současnost i budoucnost.
-
Výjimečnost přináší osamění. Bedřich Feuerstein pro nás může být inspirací svou všestranností
V pražském Technickém muzeu nyní probíhá výstava o architektovi Bedřichu Feuersteinovi, kterou připravila v Japonsku žijící kurátorka Helena Čapková.
-
Jednolité město. Vize a touhy animátorů prostředí sci-fi filmů jako inspirace pro architekty
Naše města, zejména tak, jak jsou vytvářená současnou architekturou, jsou pouhým součtem autonomních domů. To ale není jen nějaký estetický výmysl architektů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
