Zapomenutý prostor rozhraní mezi domy a venkovními prostranstvími. Důležitý prvek kontinuity prostředí okolo nás
Rozhraní mezi budovou a navazujícím prostranstvím – zejména veřejným – je tak trochu prostor „nikoho“. Vnímáme ho buďto jako okraj budovy na jedné, nebo okraj prostranství na druhé straně. Také vlastnictví se liší a stejně tak budovu obvykle navrhuje jeden architekt, navazující prostranství zase jiný. Ve skutečnosti by se ale rozhraní mělo vnímat jako samostatný meziprostor.
Rozhraní je otevřené, propustné a dochází na něm ke kontaktu, zatímco hranice se naopak vyznačuje uzavřeností a neaktivitou. A přechod mezi budovou a prostranstvím by měl být v tomto smyslu rozhraním, ne hranicí.
Sociolog Richard Sennet
Rozhraní plní mimo jiné dva hlavní významy. Jedním je už zmíněná prostupnost, propojení budovy a prostranství. Patří tam například vizuální i fyzické otevření domů, které napomáhá jak oživení navazujících prostranství, tak samotných budov.
Druhým významem je vytvoření spojujícího prvku, přechodového měřítka mezi budovou a prostranstvím. Když totiž například rozlehlá jednotná plocha náměstí, disponující pouze makroměřítkem (horizontální plocha) a mikroměřítkem (mobiliář, drobná zeleň), přechází rovnou do vertikálního makroměřítka objemné kompaktní fasády domu, dochází k rozpojení prostoru. Naše oko a mysl ale potřebují přestoupit z jednoho do druhého skrze mezoměřítko, přes přechodový detail. Tím mohou být nadzemní objekty či stromy dostatečné velikosti umístěné mezi náměstím a domem nebo tektonika samotného domu – loubí, sokly, portály.
Přechodových prvků, nebo-li prostorů rozhraní, může být řada. Nemusí fungovat jen mezi velikostmi, ale například i mezi „menším“ a „větším“. Mezi vertikálou a horizontálou. Nebo mezi blízkým a vzdáleným. Podobných návazností si můžeme všimnout i v krajině. Například mezi vodou a horizontem pevniny, kde navazují plány: voda – balvan – ostrůvek – pevnina.
Dobré příklady lze najít třeba ve finské architektuře, což souvisí také s místním inklusivním společenským přístupem, v němž hraje kvalita veřejného prostoru stěžejní roli.
Specifickým způsobem pracoval s přechodovým prostorem architekt Alvar Aalto. Propsala se do něj jeho schopnost nenásilně skloubit velkorysost až monumentalitu prostoru s kvalitou nejmenšího detailu. Kde smyslem není okázalost a reprezentace, ale především kvalita užívání. Uveďme například propracované sokly a zídky nástupů do University of Technology v Otaniemi, anebo mohutné kamenné sokly Aalto University School of Business – či dokonce podobným způsobem využité přírodní skály u National Pensions Institute, obojí v Helsinkách. Dále třeba zvednutý nástupní zelený dvůr radnice v Säynätsalo. Stejně jako práci s drobnými detaily vstupu jako lavička, strom, či schody u vlastního domu a ateliéru v Helsinkách.
Související
-
Dobové souvislosti oběti. Kniha Hrana vyšla na pozadí vzniku památníku Jana Palacha ve Všetatech
V uplynulém roce vyšla kniha Hrana, autorů Pavly Melkové a Petra Blažka, která ukazuje jak dobové souvislosti oběti, tak její obecnou platnost pro současnost i budoucnost.
-
Výjimečnost přináší osamění. Bedřich Feuerstein pro nás může být inspirací svou všestranností
V pražském Technickém muzeu nyní probíhá výstava o architektovi Bedřichu Feuersteinovi, kterou připravila v Japonsku žijící kurátorka Helena Čapková.
-
Jednolité město. Vize a touhy animátorů prostředí sci-fi filmů jako inspirace pro architekty
Naše města, zejména tak, jak jsou vytvářená současnou architekturou, jsou pouhým součtem autonomních domů. To ale není jen nějaký estetický výmysl architektů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...