Výjimečnost přináší osamění. Architekt Bedřich Feuerstein inspiruje svou všestranností a schopností přesahovat do řady oborů
Bedřich Feuerstein byl mnohostranná osobnost – ve vzdělání, v zájmech, i ve spektru činností, kterým se věnoval. A tato schopnost přesahovat svoje hranice je pro architekturu – a tím pádem i pro architekta – důležitá, a dnes stále víc schází. V pražském Technickém muzeu nyní probíhá výstava o architektovi Bedřichu Feuersteinovi, kterou připravila v Japonsku žijící kurátorka Helena Čapková.
Znalost konstrukcí, materiálů či typologií je základem pro postavení domu. Jsou to ale jen nástroje. Podstatný je smysl architektury, a tím je vytváření prostředí pro lidský život. Takže potřebuje co nejlépe rozumět především životu. Celé jeho mnohovrstevnatosti. Zajímat se o přírodní vědy, o sociologii, historii, psychologii, ekonomiku, o ostatní druhy umění...
Bedřich Feuerstein studoval soukromě u Josipa Plečnika, pak na Vysoké škole technické a na AVU, a školu dokončil v roce 1917. Poté nějakou dobu žil v Paříži, kde pracoval pro Augusta Perreta a následně strávil několik let v Japonsku, kde spolupracoval s architektem Antonínem Raymondem, a odkud se nakonec vrátil do Čech.
Kromě architektury se věnoval i malbě, navrhoval obálky knih, plakáty, designové předměty, dokonce i oděvy, psal eseje. Výrazný otisk zanechal v divadelní tvorbě, navrhoval scénu i kostýmy, a podílel se i na filmové tvorbě. Z jeho návrhů architektury se ale bohužel realizovalo jen minimum. K nejznámějším stavbám patří třeba Krematorium v Nymburku či nemocnice sv. Lukáše v Tokiu.
Dobíral se postupně a logicky jádra architektonické práce a poctivě je zbavoval jeho dobových slupek.
Kamil Novotný, katalog k výstavě Bedřicha Feuersteina, 1936
Mnohostrannost zájmu u něj ale nevedla k přehlcení výsledného díla. Může to znít jako paradox, ale široký rozhled potřebujeme právě proto, abychom nakonec dokázali najít čistou podstatu. A tím se právě vyznačovala práce Bedřicha Feuersteina. Všestrannost tohoto charakteru se ale v dnešním materiálním a účelovém chápáním života příliš necenní. Není totiž většinou zobchodovatelná.
Bedřich Feuerstein byl výjimečný člověk. A s tím bohužel souvisí druhý moment jeho života, ve kterém můžeme vidět paralelu k dnešku – a sice, jak ho česká společnost, právě pro jeho výjimečnost, nepřijala. Po návratu do Čech z Japonska nedostával příležitosti, nezískával zakázky, nevyhrával soutěže, ačkoli zpětně viděno jeho návrhy byly často mnohem lepší, více vizionářské. Špatně tuto situaci nesl, ale protože byl velmi pracovitý, snažil se s ní bojovat. K tomu se ale přičetly nervové problémy a nakonec ve svých čtyřiačtyřiceti letech skočil z Trojského mostu.
Související
-
Jednolité město. Vize a touhy animátorů prostředí sci-fi filmů jako inspirace pro architekty
Naše města, zejména tak, jak jsou vytvářená současnou architekturou, jsou pouhým součtem autonomních domů. To ale není jen nějaký estetický výmysl architektů.
-
Architektura jako observatoř? Sebestředné domy, které nenavazují vztahy s prostředím
Objekty architektury jsou vždy součástí souvislého prostředí a vztahy k němu by tedy měly být vzájemné. Přesto se často setkáváme s domy, které žádné vztahy nenavazují.
-
Vstřícnost a lhostejnost veřejného prostoru. Jak nám může zlepšit či znepříjemnit kvalitu dne?
Na správném místě a ve správnou chvíli. Někdo na nás už předem myslel, předvídal, co bychom mohli potřebovat a dopředu to pro nás připravil. To je vstřícný veřejný prostor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
