Ukrajinská literatura je evropská, nezničili ji stalinisté a je rozhodně nač se těšit

9. květen 2022

Příběh mladého muže hledajícího své místo v životě se odehrává v Kyjevě poloviny dvacátých let minulého století. O nadčasovém námětu i novější ukrajinské literatuře hovoří Milena M. Marešová s ukrajinisty − překladatelem Miroslavem Tomkem a muzikologem Petrem Kalinou.

„Svět mě lovil, ale nechytil,“ vytesal prý na svoji mohylu „ukrajinský Sokrates“ Hryhorij Skovoroda, spisovatel a myslitel období baroka. A je to prý jeden z významných rysů literátů někdejší i současné Ukrajiny – téměř mystický vhled, nezáměrné a přece prorocké nadání.

Čtěte také

„Běsivým“ realismem okouzlili české čtenáře autoři, kteří přijeli na Měsíc autorského čtení v roce 2015 – elita současné ukrajinské literatury, básníci, básnířky, spisovatelky, spisovatelé. Minimálně od té doby víme, že číst překlady z ukrajinštiny je přínosné a inspirativní, ať jsou témata originálů vizionářská, apokalyptická, modernistická podle „západního vzoru“, nebo ta ohlížející se do minulosti.

Popravené obrození

Příkladem ukrajinské literární klasiky je román Město Valerjana Pidmohylného, poprvé vydaný v roce 1928. Tehdy byl velmi úspěšný, a jak ukazuje aktuální překlad do češtiny, pořízený Miroslavem Tomkem, i dnes jde o dílo jiskrné, inspirativní, s výraznou psychologickou linkou. Osud autora byl ovšem tragický. Ve 30. letech 20. století se stal, spolu s téměř třemi stovkami představitelů ukrajinské kultury, obětí stalinského teroru.

Jaká byla, ale především, jaká je ukrajinská literatura, o tom hovořili ukrajinisté – překladatel Miroslav Tomek a muzikolog Petr Kalina.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.