Šaty nedělají člověka

Selka se za dceru styděla, místo aby jí pomohla, raději se jí vyhýbala. Jednou o sobotě měli na statku zabíjačku. Selka pozvala dvě starší dcery, co si vzaly boháče, ale třetí dceři řekla, ať přijde až v pondělí. V neděli zabíjačku roznesla, v pondělí zůstala jen trocha škvarků.

Dcera přišla na statek s hladovými dětmi. O zabíjačce se jí doneslo, myslela si, že se pomějí. Ale matka-selka začala vzdychat, že hosti všechno snědli a nedala jim nic. Zklamaná dcera se s dětmi vrátila domů. Po cestě jim od trhovce koupila velký bochník chleba, aby jejich hlad utišila. Když bochník doma z košíku vyndávala, stala se zvláštní věc. Chléb se proměnil ve zlato. Dostali za něj spoustu peněz. Od té doby se vždycky dosyta najedli, pěkně se oblékali a žilo se jim dobře.

Selka se brzy doslechla, že si třetí dcera polepšila. A když se u nich konala o sobotě zabíjačka, pozvala všechny dcery s rodinami najednou. Třetí dcera s dětmi přišly pěkně oblečené, zdobily je všelijaké šperky. A když měly zasednout ke stolu, sundaly své šperky a položily je namísto sebe k talířům a samy si sedly opodál na lavici.

Selka se diví: „Proč si nesednete? Máte už jídlo na stole!“

Ale dcera jí povídá: „Za tvou přízeň vděčíme těmto klenotům, ať se najedí nejprve ony!“

Selka se hluboce zastyděla. Od té doby zvala k hostinám všechny své děti. Vždyť šaty a drahokamy přece nedělají člověka…