Šakal z Polabí

A nejsou jedinými imigranty v naší přírodě. Hrabě Colloredo-Mansfeld vypustil do dobříšských rybníků už v roce 1905 několik párů ondater, které se úspěšně začaly množit a osídlovat střední Evropu. V roce 1927 již dosáhly Mnichova na jihozápadě a Wroclawi na severovýchodě.

Tuhá padesátá léta nám zase kromě stalinismu přinesla nenápadné zvíře původem z jihozápadní Asie - psíka mývalovitého. Ten obsadil skoro celou republiku. Jen nejvyšším horám se - stejně jako čečenská mafie - vyhýbá. Všežravá žíhaná šelmička v mysliveckém folklóru proslula zejména tím, že tvrdě pracujícím dřevorubcům požírá zasloužené svačiny.

Z Německa se k nám dnes šíří také jeho příbuzný - americký mýval. Je to na první pohled milé a sympatické zvíře, ale nebojí se lidí a má obratné, citlivé tlapičky kapesního zloděje. V Americe se o mývalech vyprávějí celé legendy - je schopný vám nepozorovaně vybrat ledničku a ještě za sebou zavřít domovní dveře. Životaschopná populace mývala se teď zabydluje na střední Moravě a možná je jen otázkou času, kdy se stanou zlodějským postrachem příměstských čtvrtí.

A pak tu je zarputilý americký norek neboli mink. Pochází snad z křivoklátských farem, odkud byl buď osvobozen "ochránci zvířat", nebo někdy v polovině 90. let vypuštěn samotnými majiteli z krachujících zvířecích farem. Nejprve vyhubil vzácné užovky podél berounských břehů, pak se vrhl na jednu z posledních velkých populací raka kamenáče na Brdech. Jako Čapkův mlok pronikl do jižních a východních Čech a v posledních letech jej můžeme po ránu potkat třeba na pražské Štvanici. Nebojí se proběhnout rybáři mezi nohama nebo před jeho zrakem vytahovat ryby z košíku.

Co se to vlastně děje? Převálcovali lumpové z Wall Streetu naši ekonomiku a teď se nám snaží kromě amerického brouka vnutit i amerického norka a mývala? Můžeme se nějak bránit této zoologické globalizaci, anebo budeme trpně přihlížet až dravé americké veverky vyhubí naše milé zrzečky, jako se to stalo v Anglii? Migrace zvířat je méně znepokojivá než doba ledová, ale je nepříjemná. Ukazuje se, že globalizace neprobíhá jen v samoobsluze, ale také v lese za městem. Jen aby ten budoucí svět nebyl pěkná nuda, až budeme všude na světě jíst stejná jídla, kupovat stejné zboží, a dokonce žít ve stejné přírodě.