S keramikou můžeme cestovat časem. Vydejte se po jejích stopách: od pravěku až po dnešek
Svůj vztah k řemeslu, materiálu a výuce keramiky popisuje Jarmila Tyrnerová, Ludmila Šenkyříková a Petr Toms. Všechny tři spojuje cit pro hmotu i příběh kohoutovské školy.
Jarmila Tyrnerová v roce 1992 založila v obci Kohoutov keramickou školu, kterou prošli i další dva hosté pořadu ArtCafé: Ludmila Šenkyříková a Petr Toms. „Mám ekonomické vzdělání, ale zjistila jsem, že to není moje cesta. Mám raději něco, u čeho si zašpiním ruce,“ říká Ludmila Šenkyříková, která v Keramickém studiu Jarmily Tyrnerové prošla rekvalifikací a už řadu let se prací s keramikou a porcelánem živí.
Lidem, kteří jinak pracují u počítače, dělá práce s hmotou dobře.
Jarmila Tyrnerová
„Máme celý strom kurzů, po kterých mohou účastníci postupovat jako po schodech. Setkávají se u nás lidé s různými zkušenostmi, ale i lidé různého věku,“ popisuje vzdělávací systém otevřený laikům i profesionálům Jarmila Tyrnerová. Bohaté zkušenosti načerpal v Kohoutově i keramik a stavitel pecí Petr Toms, který ve škole působí jako jeden z lektorů. „To, co se tam člověk naučí, není založené jen na kontaktu s lektorem. Lidé spolu večer diskutují o keramice a předávají si zkušenosti,“ podotýká k atmosféře kohoutovské školy Petr Toms.
V porcelánu je čistota a jednoduchost.
Ludmila Šenkyříková
Člověk se ve společnosti a v čase mění, ale hlína zůstává stále stejná.
Petr Toms
Petr Toms před dvěma lety stál u zrodu spolku Keramikum, který chce propojovat různorodé drobné tvůrce. Spolek se obrací i k veřejnosti, oslovuje ji přes stejnojmenný informační portál či výstavy. Keramik Toms zároveň spolupracuje s Katedrou archeologie na Univerzitě Hradec Králové, kde se podílí na výzkumu archaických technologií. „Keramika může být jakýmsi teleportem do pradávných dob. Mnohdy vidíme do hlavy tvůrce i desítky tisíc let zpátky.“
„Pokud jdu do dílny v nepohodě, výsledky nemohou být dobré,“ říká Petr Toms s tím, že jak je pro keramika důležitá schopnost, se co nejrychleji umět vyrovnat s nezdarem, který prostě někdy přichází. Jarmila Tyrnerová k okamžiku, kdy se tvůrce setkává s chybou, podotýká: „Žáky učím, že u keramiky člověk dělá maximum, pak to svěří to ohni a čeká, jak to dopadne. Pořád musí být otevřený tomu, že to nedopadne. Je to jako v životě.“ Ludmila Šenkyříková dodává svou zkušenost: „Chybě se nedá vyhnout. A to je na tom to hezké. Člověk se naučí pokoře a trpělivosti.“
Pořad připravila Tereza Lišková. Hudbu vybíral Josef Sedloň.
Související
-
Jak současné technologie mění podobu světa, která nám roste před očima?
Denně pijeme koktejl realit. Jak se jeho složení mění s příměsí virtuální reality a umělé inteligence? Jak lze skrze umění a design nahlédnout za horizont?
-
Zahrada je místo, které nás očišťuje. Můžeme v ní navazovat i mezidruhová přátelství
Zahrada je místo, kde se potkává tvůrčí síla lidí a rostlin. Pro mnohé je místem oddechu. Zároveň je i prostorem, o který je třeba aktivně pečovat.
-
Vyfouknout si první skleničku nebo experimentovat se sklem. Na Letné vznikla unikátní sklářská pícka
Mobilní sklářskou pícku postavili Miroslav a Štěpán Liederhausovi. Mohou ji využívat laici i studenti sklářských škol, kteří jsou jinak odkázaní na mimopražské hutě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
