S keramikou můžeme cestovat časem. Vydejte se po jejích stopách: od pravěku až po dnešek
Svůj vztah k řemeslu, materiálu a výuce keramiky popisuje Jarmila Tyrnerová, Ludmila Šenkyříková a Petr Toms. Všechny tři spojuje cit pro hmotu i příběh kohoutovské školy.
Jarmila Tyrnerová v roce 1992 založila v obci Kohoutov keramickou školu, kterou prošli i další dva hosté pořadu ArtCafé: Ludmila Šenkyříková a Petr Toms. „Mám ekonomické vzdělání, ale zjistila jsem, že to není moje cesta. Mám raději něco, u čeho si zašpiním ruce,“ říká Ludmila Šenkyříková, která v Keramickém studiu Jarmily Tyrnerové prošla rekvalifikací a už řadu let se prací s keramikou a porcelánem živí.
Lidem, kteří jinak pracují u počítače, dělá práce s hmotou dobře.
Jarmila Tyrnerová
„Máme celý strom kurzů, po kterých mohou účastníci postupovat jako po schodech. Setkávají se u nás lidé s různými zkušenostmi, ale i lidé různého věku,“ popisuje vzdělávací systém otevřený laikům i profesionálům Jarmila Tyrnerová. Bohaté zkušenosti načerpal v Kohoutově i keramik a stavitel pecí Petr Toms, který ve škole působí jako jeden z lektorů. „To, co se tam člověk naučí, není založené jen na kontaktu s lektorem. Lidé spolu večer diskutují o keramice a předávají si zkušenosti,“ podotýká k atmosféře kohoutovské školy Petr Toms.
V porcelánu je čistota a jednoduchost.
Ludmila Šenkyříková
Člověk se ve společnosti a v čase mění, ale hlína zůstává stále stejná.
Petr Toms
Petr Toms před dvěma lety stál u zrodu spolku Keramikum, který chce propojovat různorodé drobné tvůrce. Spolek se obrací i k veřejnosti, oslovuje ji přes stejnojmenný informační portál či výstavy. Keramik Toms zároveň spolupracuje s Katedrou archeologie na Univerzitě Hradec Králové, kde se podílí na výzkumu archaických technologií. „Keramika může být jakýmsi teleportem do pradávných dob. Mnohdy vidíme do hlavy tvůrce i desítky tisíc let zpátky.“
„Pokud jdu do dílny v nepohodě, výsledky nemohou být dobré,“ říká Petr Toms s tím, že jak je pro keramika důležitá schopnost, se co nejrychleji umět vyrovnat s nezdarem, který prostě někdy přichází. Jarmila Tyrnerová k okamžiku, kdy se tvůrce setkává s chybou, podotýká: „Žáky učím, že u keramiky člověk dělá maximum, pak to svěří to ohni a čeká, jak to dopadne. Pořád musí být otevřený tomu, že to nedopadne. Je to jako v životě.“ Ludmila Šenkyříková dodává svou zkušenost: „Chybě se nedá vyhnout. A to je na tom to hezké. Člověk se naučí pokoře a trpělivosti.“
Pořad připravila Tereza Lišková. Hudbu vybíral Josef Sedloň.
Související
-
Jak současné technologie mění podobu světa, která nám roste před očima?
Denně pijeme koktejl realit. Jak se jeho složení mění s příměsí virtuální reality a umělé inteligence? Jak lze skrze umění a design nahlédnout za horizont?
-
Zahrada je místo, které nás očišťuje. Můžeme v ní navazovat i mezidruhová přátelství
Zahrada je místo, kde se potkává tvůrčí síla lidí a rostlin. Pro mnohé je místem oddechu. Zároveň je i prostorem, o který je třeba aktivně pečovat.
-
Vyfouknout si první skleničku nebo experimentovat se sklem. Na Letné vznikla unikátní sklářská pícka
Mobilní sklářskou pícku postavili Miroslav a Štěpán Liederhausovi. Mohou ji využívat laici i studenti sklářských škol, kteří jsou jinak odkázaní na mimopražské hutě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
