S keramikou můžeme cestovat časem. Vydejte se po jejích stopách: od pravěku až po dnešek

Jarmila Tyrnerová v roce 1992 založila v obci Kohoutov keramickou školu, kterou prošli i další dva hosté pořadu ArtCafé: Ludmila Šenkyříková a Petr Toms. „Mám ekonomické vzdělání, ale zjistila jsem, že to není moje cesta. Mám raději něco, u čeho si zašpiním ruce,“ říká Ludmila Šenkyříková, která v Keramickém studiu Jarmily Tyrnerové prošla rekvalifikací a už řadu let se prací s keramikou a porcelánem živí. 

Keramické studio Jarmily Tyrnerové|foto:Jarmila Tyrnerová

Lidem, kteří jinak pracují u počítače, dělá práce s hmotou dobře.
Jarmila Tyrnerová

„Máme celý strom kurzů, po kterých mohou účastníci postupovat jako po schodech. Setkávají se u nás lidé s různými zkušenostmi, ale i lidé různého věku,“ popisuje vzdělávací systém otevřený laikům i profesionálům Jarmila Tyrnerová. Bohaté zkušenosti načerpal v Kohoutově i keramik a stavitel pecí Petr Toms, který ve škole působí jako jeden z lektorů. „To, co se tam člověk naučí, není založené jen na kontaktu s lektorem. Lidé spolu večer diskutují o keramice a předávají si zkušenosti,“ podotýká k atmosféře kohoutovské školy Petr Toms. 

Ludmila Šenkyříková se autorskému porcelánu a keramice věnuje pod značkou LudmilaSenky.|foto:Ludmila Šenkyříková

V porcelánu je čistota a jednoduchost.
Ludmila Šenkyříková

Výrobky z kurzu Keramika jako v pravěku, který v Kohoutově vedl Petr Toms|foto:Petr Toms

Člověk se ve společnosti a v čase mění, ale hlína zůstává stále stejná.
Petr Toms

Petr Toms před dvěma lety stál u zrodu spolku Keramikum, který chce propojovat různorodé drobné tvůrce. Spolek se obrací i k veřejnosti, oslovuje ji přes stejnojmenný informační portál či výstavy. Keramik Toms zároveň spolupracuje s Katedrou archeologie na Univerzitě Hradec Králové, kde se podílí na výzkumu archaických technologií. „Keramika může být jakýmsi teleportem do pradávných dob. Mnohdy vidíme do hlavy tvůrce i desítky tisíc let zpátky.“

10 fotografií

„Pokud jdu do dílny v nepohodě, výsledky nemohou být dobré,“ říká Petr Toms s tím, že jak je pro keramika důležitá schopnost, se co nejrychleji umět vyrovnat s nezdarem, který prostě někdy přichází. Jarmila Tyrnerová k okamžiku, kdy se tvůrce setkává s chybou, podotýká: „Žáky učím, že u keramiky člověk dělá maximum, pak to svěří to ohni a čeká, jak to dopadne. Pořád musí být otevřený tomu, že to nedopadne. Je to jako v životě.“ Ludmila Šenkyříková dodává svou zkušenost: „Chybě se nedá vyhnout. A to je na tom to hezké. Člověk se naučí pokoře a trpělivosti.“