Vyfouknout si první skleničku nebo experimentovat se sklem. Na Letné vznikla unikátní sklářská pícka

Sklářská pícka Liederhausů je velká asi jako lednice, pojme na 25 kilogramů skla a k jejímu provozu stačí plynová bomba. Po několika letech experimentování a vylepšování ji postavili otec a syn Liederhausovi a jednu z nich najdete mimo jiné v Glass atelieru Z na Letné.

Udělat si pěknou skleničku je radost – Štěpán Liederhaus přivezl jednu z ručně foukaného skla i do ArtCafé.|foto: Petra Kultová,Český rozhlas

V pícce se taví a recykluje zbytkové sklo z velkých skláren, což také šetří náklady na provoz. Letenský ateliér se soustředí hlavně na workshopy pro veřejnost a ukázkové foukání skla. „Za odpoledne si někteří zvládnou vyfouknout i skleničku, záleží ale na šikovnosti. Workshop je hlavně zážitková věc,“ říká v ArtCafé mladší z dvojice Štěpán Liederhaus. Kromě práce se sklem se věnuje také truhlářství a stejně jako jeho otec i kovářství. Momentálně ho nejvíc baví experimentovat s tvary. „Výroba jedné skleněné plastiky může zabrat i několik hodin. Když to na konci spadne, je to psychicky náročné. Někdy je ale špatný tlak vzduchu, nebo se sklo chová jinak a to pak píšťaly lítají vzduchem,“ prozrazuje.

Práce na sklářské huti je drahý špás

Práci s „Liederhauskou“ si během letních brigád v šumavské sklárně Annín vyzkoušela také mladá sklářská výtvarnice Barbora Tydlitátová.

Kolekce Rottenschmuck ze skla, mědi a zbytků potravin Barbory Tydlitátové a Natálie Bozděchové upozorňuje na plýtvaní jídlem.|foto: Gabriel Urbánek,Material Times

„Největší výhodou této pícky je možnost si s ní trochu vyhrát, protože to není ta velká odstrašující pec,“ říká v ArtCafé. V Anníne díky ní měla možnost udělat materiálové zkoušky pro své pozdější kolekce. Tydlitátová představila svou tvorbu mimo jiné na Designbloku. Vystavovala tam kolekci Zevnitř, která obrací sklo naruby, či svědomí drásající kolekci Rottenschmuck, jež upozorňuje na plýtvání jídlem. „Potraviny jsme zapekly do skla, aby bylo vidět to, co nám zbylo a shnilo.“

Hutě jsou i na sklářských školách spíš výjimkou. Studenti i profesionálové za nimi musí dojíždět. „Huť se vždy vybírá podle návrhu, který sklář realizuje. Každá huť má technická i řemeslná omezení. V každé huti jsou řemeslníci nejpreciznější na určitý typ sortimentu,“ poodkrývá Tydlitátová práci výtvarného skláře. Ohlížet se ale musí i na cenu, která se může pohybovat od dvou až do sedmi tisíc korun za hodinu práce.

Kolik máte vteřin na práci se sklem? Jak vznikala Bářina kolekce se zbytky jídla? A jakými zahraničními trendy se může inspirovat sklářský výtvarník? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu vybíral Ondřej Bambas z line-upu maďarského festivalu poprockové hudby Sziget: