Je přesvědčená, že kulturní publicistika přináší relevantní a svébytné pohledy a komentáře k aktuálnímu společenskému dění. Ráda pracuje ve skupině a hledá spojnice mezi lidmi, tématy i obory. Vzrušení z novinářské praxe ji chytlo na základní škole v redakci časopisu Trhák, během bakalářského studia se aktivně podílela na vydávání revue HUMR. V roce 2020 po šesti letech skončilo její působení v magazínu Material Times, kde pracovala jako šéfredaktorka a editorka. V průběhu roku 2020 pravidelně psala pro český street paper Nový Prostor. Od léta 2020 moderuje pořad ArtCafé. Od podzimu 2020 do konce roku 2021 se na jeho podobě podílela také jako spolueditorka, v první polovině roku 2022 zastávala pozici webeditorky pořadu, v průběhu června 2023 pracovala v režimu stand-in jako editorka.
Široce pojaté vzdělání nabírala na Fakultě humanitních studií UK v Praze, na Filozofické fakultě UK se později věnovala novým médiím v kontextu subverzivní praxe (HotKarot&OpenSauce, Taboo Socket a další). Další znalosti získala v bakalářském programu Žurnalistika a mediální studia na FSS MU v Brně. Má slabost pro sibiřskou tajgu a mongolskou step. Jejím rodným krajem jsou uranové haldy na Příbramsku a panely Jižního Města. Je členkou sonického uskupení KINETICON.
e-mail: tereza.liskova@rozhlas.cz
Všechny články
-
Jeden na jednoho – dialog v kadeřnickém křesle
Hlavy, vlasy, nůžky! O čem se zdá kadeřnicícm a kadeřníkům? Kreslí si hlavy lidí? Mohou pomoci se sebepřijetím? Pohled do kadeřnických salónů nabízí ArtCafé Terezy Liškové.
-
Tam jsme si podobní. Kostnice, kostlivci, kosti šepotem apelují ke vzájemnosti a péči
Víme, kdo v kostnicích vytvářel kompozice z ostatků? Proč neprožíváme poslední oděv podobně jako ten svatební? Kdy se jedno tělo stává úkrytem pro druhého? Více v ArtCafé.
-
Park je venkovní sdílený obývák i křižovatka potřeb
V parcích na Vyšehradě i v Aši lze cítit souvislosti i vztah k minulosti. ArtCafé Terezy Liškové se dotýká touhy po osvojení i funkčnosti prostoru, již si žádá přítomnost.
-
Nádražky pulzující, mizející, vonící po kávě i vanilce. Je libo se zastavit?
Existuje něco jako nádražkovitost? ArtCafé o průzkumu nádražních osvěžoven, ale také o kultuře čekání a zastavení přináší Tereza Lišková.
-
Vlastníma rukama vyrábí, co sami chtějí – na hřišti i na univerzitě
Děti lomcují plotem a křičí – my si chceme hrát. Studující ČVUT kutí elektronické strojky. Co má společného jejich těžká zábava a svobodná hra? Ptá se Tereza Lišková.
-
Zatěžkat technologii VR zkušeností. Natřásat prožitky radikální teorií o vědomí
Když mi ve VR okno ukazuje něco krásného, můžu prolézt ven a s tím krásným něco udělat? Bude život prožitý ve VR dobrým životem? Odpovědi hledá Lišková, Svoboda a Mihálik.
-
Biotou města proznívá mnohohlas. Postupujte městem v rojnici spolu s motýly, pavouky, ptáky i zvěří
Zaposlouchejte se do krajiny města, kde nachází spolu s lidmi domov rozmanité živočišné druhy. Může to být cesta, jak 5. června oslavit Mezinárodní den životního prostředí.
-
Zprvu byly čerpací stanice droždím města, pak jsme zasadili čtyři pruhy do krajiny
Benzínové kašny, garáže i kamenné milníky dýchají na zpětná zrcátka historiků. Tereza Lišková se v ArtCafé ptá, jaké skuliny minulosti plní dopravní a motoristické stavby.
-
V laboratoři písecké galerie rozhodují děti. Víme proč!
Na začátku je prázdná místnost. Co bude na konci? ArtCafé o probouzení nápadů u dětí i The Beatles připravila Tereza Lišková.
-
Svlékat a oblékat těla jako noční motýly – do krajek, hedvábí a volánků
Spodní prádlo umí naše těla odhalovat i zahalovat zároveň. Na textilní cestu, která vede od baroka až do současnosti, v ArtCafé zve Tereza Lišková.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »
