Ranní úvaha Michala Dočekala: Most

17. květen 2018
Libeňský most

Hlavní město Praha zbourá Libeňský most. Rozhodnutí Rady města musí ještě schválit zastupitelstvo.

Ale vzhledem k rozložení sil - demolici podporuje jak primátorka Krnáčová, tak její náměstek Dolínek - je osud mostu zpečetěn.

Ranní úvaha Michala Dočekala: Divadlo a Velikonoce

Průvod masek na festivalu Divadelní svět Brno

Kolem letošních Velikonoc, které jsou v Česku opět spíš pohanskou slavností než největšími křesťanskými svátky, rozhořel se spor o Ježíše Krista a jeho zobrazení na divadle.

Je jasné, že se Praha nesmí stát skanzenem a že staré a nevyhovující musí ustoupit novému a lepšímu - konec konců starý Juditin most byl nahrazen mostem Karlovým a nikdo si nestěžuje.

Další fakt je, že Libeňský most není v dobrém stavu. Tomu se sice nelze divit, když nebyl během své devadesátileté existence zásadně opravován, ale počítejme: prvních dvacet let to nebylo potřeba, pak přišli k moci komunisté. Ti se o celou zemi starali devastujícím způsobem, Libeňský most nevyjímaje, ale podivné je, že současný režim pro most za posledních 30 let neudělal nic - až teď: most půjde na porážku, k antouškovi, do kafilérky.

I to by se dalo pochopit, pokud by místo díla architekta Pavla Janáka vyrostl mezi Holešovicemi a Libní most od Santiaga Calatravy, architekta, který stavěl mosty v Jeruzalémě, Dublinu či Benátkách, nebo kdyby byla pozvána Eva Jiřičná, kdybychom chtěli oslovit světovou architektku českého původu. Anebo kdyby byla vypsána soutěž a o budoucí podobu mostu by svedli boj architekti domácí i zahraniční.

Ranní úvaha Michala Dočekala: Znovuzrození

03220664.jpeg

Toto je příběh o znovuzrození. Není sice tak velký a slavný jako vánoční příběh o narození, ale svým drobným způsobem se do předvánočního období hodí.

To se však nestane - slavné osobnosti osloveny nebyly, architektonická soutěž vypsána nebude, zhotoven bude most dálničního typu. Účelová inženýrská stavba.

Architektura vyjadřuje ducha doby, je její materializovanou metaforou: katedrály i paneláky, paláce i dřevěnice vypovídají o svých současnících, jejich době, vizích i limitech. Naše doba, alespoň zde v Praze, má vize omezené a limity dané: architekturu nepotřebujeme, postačí nám silnice přes řeku.

Primátorka žádá, aby se k problému přistupovalo bez emocí. Dalo by se namítnout, že krása, atmosféra místa tzv. genius loci jsou kategorie spíše emocionální než exaktní a že právě kvůli nim jezdí do Prahy denně tisíce turistů. Jezdí sem navzdory pitomé dopravě z letiště, navzdory přetrvávajícímu banditismu některých taxikářů i navzdory okrádání v podvodných směnárnách.

Ranní úvaha Michala Dočekala: Úsměv

02800494.jpeg

Můj přítel - malíř a sochař Jiří Sozanský - je člověk vnitřně laskavý a má rád humor.

S těmito negativními jevy, které znepříjemňují život nejen turistům, magistrát prý nic dělat nemůže. Rozum i cit se tomu vzpírá uvěřit, ale co naplat - tak praví otcové města. Ale sem tam je potřeba něco dělat a tak rozhodne přísně racionální primátorka, a tým jí podřízených diamantových mozků, o zbourání Libeňského most.

Takže bez emocí: magistrát uvádí, že oprava mostu i stavba nového by vyšly na přibližně stejné peníze. Stávající most je dílem architekta Pavla Janáka, jednoho ze tří zakladatelů moderní české architektury. Kotěra, Gočár, Janák to je nezpochybnitelné trojhvězdí a dílo každého z nich má svou trvalou hodnotu (i když asi ne pro každého).

Pavel Janák byl spolutvůrce unikátního architektonického kubismu - jděte se podívat do muzea v Gočárově domě U černé Marky Boží na jeho kubistický nábytek a užité umění, - posléze Janák tvořil v tzv. národním stylu či chcete-li rondokubismu - palác Adria například a nakonec se zněj stal brilantní funkcionalistický architekt, o čemž svědčí komplex vil na Babě. V závěru své kariery pak byl hlavním architektem pražského Hradu. Libeňský most vytvořil Janák k desátému výročí vzniku Československa a ke stoletému výročí má být most zbourán. Tolik fakta. Emoce stranou.

Ranní úvaha Michala Dočekala: K 99. narozeninám

Zahrada (ilustr. foto)

Navštívil jsem v létě v Jihočeské galerii Mikoláše Alše v Bechyni výstavu Zahradní architektura první republiky.

Obec Hlásná Třebaň, kterou spojuje s nádražím v Zadní Třebani pěší lávka přes řeku Berounku, čelí nutnosti zásadní rekonstrukce tohoto mostku. Obecní ouřadové v Třebani sezvali místní venkovské strejce a tety do Sokolovny, vyslechli jejich připomínky a náměty k budoucí podobě lávky, ty pak zapracovali do zadání projektu a vypsali architektonickou soutěž.

Na to by se dali říci slovy civilního strážníka Brettschneidera: vy máte ale nějaká divná přirovnání, pane Švejku!

A já bych mohl opáčit slovy hlavního hrdiny: Bůh mne chraň, abych já chtěl někoho k někomu přirovnávat. Pan hostinský mne zná! Ale pak bych se ocitl v pokušení použít slova zmíněného hostinského Palivce, známého sprosťáka: Stojí to věchno za...!

Ale to já neudělám, snažím se chovat slušně, chodím po Praze, sbírám odpadky, které odhodili nepořádníci a s každým shýbnutím si vzpomenu na velikou moudrost pražské radnice a klaním se jí. Jinými slovy: Má poklona, šmytec a adié, více si řekneme na podzim.

Spustit audio
autor: Michal Dočekal
  • Kultura
  • Komentář