Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Odpuštění
Je to tak. Otočí se kohoutkem, a nádržka nad umyvadlem se vyprázdní. Odpuštění. V morálním smyslu se jedná o něco velmi podobného, a jak uvidíme, odpuštění je službou především člověku samotnému.
Voda z nádržky je pryč, již nic v mysli nenaráží zprava doleva, již nevzpomínáš na křivdy reálné nebo domnělé, které Ti byly způsobeny, a můžeš znovu myslet na důležité věci.
Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Auschwitz 2018
S našimi studenty jezdíme do Osvětimi, tedy do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau rok co rok. Zastáváme totiž názor, že určitý typ vědomostí jim jsme schopni předat na fakultě v seminárních místnostech. A že určitý typ vědomostí ne. Člověk musí být na místě, vnímat atmosféru, která ještě i dnes a po tolika letech je stále stejně silná.
Není bez zajímavosti zjištění, že v přírodě pomsta neexistuje, neboť je evolučně nevýhodná a nakonec ztrácejí všichni, mstitel ztrácí čas a energii, a oběť život. Z dějin našeho rodu máme mnohonásobně vyzkoušeno, že etika krevní msty vede do záhuby, neboť spirála vzájemných neodpuštění a následných odplat se roztáčí víc a více a nakonec je nezastavitelná.
V 70. letech minulého století vznikl myšlenkový experiment, který se rázem proslavil pod názvem „Vězňovo dilema“. Experiment se snaží vyřešit problém optimální strategie pro opakovaná setkání dvou hráčů. Vězňovo dilema se nazývá proto, že v původním plánu se jedná o dva vězně, kteří jsou vyslýcháni odděleně, a tak ani jeden z nich neví, jak se zachoval komplic.
Hra je nastavena tak, že pokud vězni spolupracují, mlčí a nesvalují vinu jeden na druhého, dostanou oba jen mírný trest. Pokud ale jeden mlčí a druhý naopak vše prozradí, první vězeň dostane velmi přísný trest a druhý, odměnou za udání, je osvobozen. Pokud se podrazí oba a oba na sebe žalují, oba jsou potrestáni trestem střední délky.
Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Splněná předsevzetí
Všude ty články. Novoroční předsevzetí, 1. ledna vzorně dodržené, 5. ledna méně, 10. ledna už vůbec, a na konci prvního měsíce roku, vítejte, staré koleje.
Pokud se za těchto podmínek vězni setkají jen jednou, matematicky optimální strategií je zradit. Jistěže by bylo nejlepší, aby spolupracovali oba – jenomže to právě je velmi riskantní, nevíte totiž jak se zachová váš komplic a pokud vás zradí, a vy jeho ne, pak běda vám.
Pro opakovaná setkání se ale strategie dramaticky mění. V 80. letech, v éře počínající počítačové revoluce, byli programátoři vyzváni, ať vymyslí v počítačových simulacích optimální strategii. Nakonec byla různých strategií vymyšlena celá řada, jedna ale se přece jen ukázala jako nejlepší.
Je velmi jednoduchá: v prvním kole nabídni spolupráci a ve druhém a ve všech dalších udělej to, co udělal tvůj protihráč v minulém kole. Tato strategie má několik pozoruhodných vlastností – je milá, tedy nezradí jako první a začne nabídkou spolupráce. Je ovšem schopná odvety, a umí se bránit proti soupeři, který hned v prvním kole zradil.
Ranní úvaha Marka Orko Váchy: Svoboda
Při výuce lékařské etiky někdy bavím studenty tím, jak my přírodovědně vychovaní lidé jsme zvyklí myslet v přesných termínech přesných definic.
Příběh ale má pokračování. V roce 1989 vytvořil polský matematik Martin Nowak program, který je ještě lepší. Nazval jej Velkorysý. Tento nový program náhodně, avšak periodicky zapomíná na poslední tah soupeře.
Velkorysý zvládne vyřešit jednu velkou slabost původního programu, neboť když se hráč setká s obzvláště pomstychtivým oponentem, dostane se do nekonečné a destruktivní spirály vzájemných odplat, která škodí oběma stranám. Hráč tedy obrazně udělá čáru za minulostí a začne znovu, a třeba jeho protihráč nyní začne spolupracovat.
Co Nowak vytvořil, není vlastně nic jiného než počítačová simulace odpuštění. Odpuštění tak ani matematicky není slabost, je to lék, který člověk ordinuje sobě samotnému.
Je to vědomé otočení kohoutkem – a myšlenky na pomstu jsou pryč, nádržka se naplní čerstvou vodou a možná že v dalším kole budou věci lepší pro všechny strany.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
