Posedlost a naivita. O filmařích a filmech mimo hlavní proud

Režisérka, producentka a dramaturgyně Kamila Zlatušková často v televizi bojovala za svou pravdu. „Underground je pro mě nabourávání věcí, které zdánlivě nemůžou fungovat jinak. Přičemž z každého undergroundu by se postupem času měl stát mainstream, proti kterému povstane zase nový underground,“ burcuje. 

Čtěte také

Dobrý příběh a humor, který jde na hranu, se vždycky vyplatí produkovat, říká Kamila Zlatušková

Věčný experimentátor a „zasloužilý“ dokumentarista Petr Skala říká: „Být posedlým ve dvaceti je normální. Posedlost po sedmdesátce, to už je ale diagnóza."

Lukáš Přibyl vstoupil do dějin českého filmu unikátním dokumentárním cyklem Zapomenuté transporty. Podle něj musí člověk důvěřovat svému instinktu a věřit si. „Důležitou roli hraje i naivita. Když pořádně nevíte, do čeho jdete, je to v určitém ohledu výhoda,“ dodává.    

Pavel Göbl, režisér a spisovatel |foto:Alžběta Švarcová, Český rozhlas

Režisér Pavel Göbl do svých více či méně undergroundových filmů obsazuje více či méně undergroundové herce. Ve „svém“ díle mozaikovského cyklu mimo jiné popisuje filmové natáčení se zosobněním československého undergroundu, členem kapely The Plastic People of the Universe Vratislavem Brabencem.

Pavel Kačírek patří k „otcům zakladatelům“ disidentského Originálního videojournalu. V našem rozhlasovém seriálu přidává k dobru některé téměř humorné historky z disidentsko-filmařského života. Třeba: „Při natáčení jedné církevní oslavy jsme požádali pána před námi, aby uhnul, že točíme – a on to byl estébák, který byl na tuhle akci nasazen jako velitel policejního zásahu!“