Outsideři a rebelové u mě mají vždycky přednost, říká filmový producent Čestmír Kopecký

Ve školce měl konflikt s učitelkou: jako jediný se přiznal k hromadné lumpárně, jako jediný byl taky potrestaný, ačkoliv slib zněl opačně. „Od té doby se snažím kontrolovat všechny autority,“ konstatuje filmový a televizní producent Čestmír Kopecký, muž, který se ve svém oboru snažil a snaží dělat věc „jinak“. Svoje spolupracovníky si vybírá podle toho, jestli chtějí změnit svět, a říká, že přednost u něj vždycky mají outsideři a rebelové. Talentované studenty FAMU rovnou zve ke spolupráci na svých projektech.

Milan Šteindler a David Vávra v České sodě|foto: Česká televize

Jméno Čestmíra Kopeckého bylo 21 let spojené s Českou televizí, kde pomohl na svět například satirickému pořadu Česká soda nebo Hříchy pátera Knoxe. Jako producent se podílel taky na filmech Žiletky, Záhrada, Knoflíkáři, Výchova dívek v Čechách, Indiánské léto či Marian. Ve Vizitce detailně popisoval, jak v devadesátých letech zkoušel dnes již rutinně předtáčené pořady dělat živě, jak díky svému otci, jenž emigroval do Německa, nasával inspiraci při sledování kontroverzní show, během které ve vzduchu létalo horké kafe, i jak se na úspěch České sody pokoušel navázat projektem Menšiny baví většinu.

Svět musíme vidět stejně

Českou televizi opustil v době, kdy v této instituci skončil producentský systém. „Od té doby se nestalo, že by byl někdo za to, co vznikne, zodpovědný. Ale taky jsem měl pořád plný diář, byl jsem vyčerpaný a neměl čas chodit do divadla,“ vysvětluje důvody vzniku vlastní producentské společnosti První veřejnoprávní. Ta se zrodila v roce 2000 a pod její hlavičkou vznikla například Nuda v Brně nebo film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

Čtěte také

Zdá se mi, že nevzniká nic mezi komedií pro velký počet diváků a artovým filmem, říká Jana Plodková

Společným jmenovatelem snímků, na nichž pak pod touto značkou pracoval, je vztah k dané látce i k jejímu autorovi. „Potřebuju s nimi mít zkrátka společný náhled na svět.“ Skrz koncept rozhlasové hry a profesi své maminky má vztah také k rozhlasu. Vzpomíná, že z celé instituce nejlépe vyslovovala, z ideologických důvodů však byla po roce 1968 odejita. „Máma pak myla laboratorní sklo a pracovala na hygienické stanici.“ Doma na stroji přepisovala ilegální texty. Absurditu té doby podtrh fakt, že člověk, který jí tiskoviny vozil a zase si je odvážel, spolupracoval s StB.