Petr Vizina: Vyprávění Vzteklého čokla

Básník Jang Lien i spisovatel Liao I-wu jsou oba Čínané žijící v exilu. Ten první se narodil v 50. letech v rodině čínského diplomata ve Švýcarsku, za kulturní revoluce ho poslali k nápravě na venkov, kde ho hlad a práce na poli měly naučit správnému postoji ve jménu proletariátu.

Čtěte také

Petr Vizina: Legendární číslo 261

Ten druhý je postava spisovatele haškovského nebo spíš hrabalovského typu. Když vyšel v Číně z vězení, vedl rozhovor s lidmi na okraji, kteří se žádné vrchnosti usilující o dokonalou společnost nemohou líbit, jelikož jí kazí reputaci. Vedl rozhovory s lidmi, kteří pracují třeba jako převaděči mrtvých, s věštci, námezdními dělníky, tuláky, žebráky, holkami s ulice, s podfukáři a dokonce s fízly, jak se dočteme v jeho knize Hovory se spodinou, kterou v Číně zakázali a která vyšla i česky. 

Básníka Janga Liena si k rozhovoru vezmu stranou, sedíme proti sobě jen my dva u rohu velkého kuchyňského stolu. Vypráví, jak v dnešní Číně funguje autocenzura spíš než nějaký drakonický cenzorský dohled. Stačí pár exemplárních trestů pro ty, kdo vyčnívají výrazně. Třeba při protestech proti utahování šroubů v Hongkongu poté, co správu předala Británie pevninské Číně.

Čtěte také

Petr Vizina: Halíkova věrnost místu

Ti ostatní se navzájem pohlídají sami, však lze v době umělé inteligence procesující ohromné množství snadno zjistit, kdo dal komu souhlasný lajk na WeChatu, tedy na sociální síti hojně používané v Číně.

Spisovatel Liao I-wu je trochu jiný druh pozorovatele, kronikář, jak sám sebe označuje, svědek toho, co je zvláštní a vládě doma v Číně nepohodlné. V textech sám sebe stylizuje do bohémského pobudy, poutníka, který dokáže posluchače uhranout hrou na bambusovou flétnu, ale hlavně dokáže vyhledat ty, kdo mají zajímavý příběh a pak jim naslouchat.

Čtěte také

Petr Vizina: Hledá se Benedikt

V jeho spisovatelské metodě je pro mě cosi čínsky obřadného, jako kdyby pro vyprávění bylo třeba prvně vytvořit sváteční prostor pro historku, i kdyby tím prostorem měla být podlaha špinavé putyky. Na té si, jak mi Liao I-wu vypráví, sám několikrát ustlal poté, co mámil rozhovor z muže upravující mrtvé do rakví. Maskér nebožtíků byl skoupý na slovo a navíc, proč by měl vyprávět své příběhy pisálkovi, který s ním nedovede držet krok v pití kořalky? 

My Češi máme k soudobé Číně prazvláštní vztah. Je komunistická, tedy stojí na nesprávné straně dějin, jak jsme zvyklí je po roce 1989 vyprávět. Zároveň k nám doléhají zprávy o tom, jak Čína technologicky a průmyslově postupuje. My Češi máme štěstí na čínské překladatele a kurátory současné čínské literatury, jen se mi zdá, že si lebedíme ve vlastní představě Číny, namísto toho, abychom četli Číňany, když o sobě sami vyprávějí. 

Čtěte také

Petr Vizina: Jsme nespolehliví vypravěči

Intelektuál a básník Jang Lien i potulný vypravěč Liao I-wu jsou Číňané žijící v exilu a díky tuzemským znalcům a znalkyním čínštiny si jejich verše a vyprávění můžeme dopřát i česky. Zanedlouho budou hosty Měsíce autorského čtení, pohyblivého svátku literatury. „Říkají vám `Vzteklý čokl`, jak jste k té přezdívce přišel?“ – ptám se autora Hovorů se spodinou. Trochu uraženě mi namítne: „Žádná přezdívka nedokáže vystihnout, jak je život složitý. Právě kvůli tomu je tady literatura.“