Petr Šourek: Zbabělý překlad

Je to vtipný bonmot. A sedí víc, než se zdá. Co ten bonmot říká? Je to popis situace, který můžeme číst jako návod k volbě. Troufne si muž na krásnou ženu, nebo si pro jistotu zvolí ošklivější, protože se bojí, že si krásku neudrží?

Čtěte také

Petr Šourek: Prostořeký Sokrates

Představme si muže v situaci, kdy si má vybrat svou vyvolenou. V tom bonmotu zaslechneme výzvu: vyber si strategii! Chceš riziko, nebo jistotu? Ano, krasavice má víc nabídek, ale také méně důvodů brát cokoli. Vezme mě? Jsem pro ni dost dobrý?

Odmítnutí bolí a mužské sebevědomí je cenný kapitál. Kolik žen může muž oslovit, než ztratí odvahu? Anebo sebeúctu a dá se na catcalling, což není žádný sport, ale nevybíravé pohvizdování, troubení a pokřikování na každou sukni.

Ženy jsou pověstné tím, že si volí partnery výše postavené, vynikající. Neváhají se provdat takříkajíc nad poměry. Odborně se tomu říká hypergamie. Ale je tomu vždycky tak? Zcela jistě ne, ani u žen není hypergamie daná. Nebude to tak nakonec ona, kdo bude spekulovat na jistotu s méně atraktivním partnerem a zvolí si raději někoho horšího než já?

Čtěte také

Petr Šourek: Zákaz pes

Naprosto stejný typ nejistot zažívá překladatel tváří v tvář textu. Co když je to, co překládá, vedeno zcela jinou úvahou, výsledkem odlišné mentality? Jaké jsou nevyřčené důvody řečeného? Text říká ne, ale co když tohle ne znamená ano?! A za tím ano, které tak jasně stojí v textu – neskrývá se za ním něco, s čím jsme nepočítali? Co když se autor míjí s našimi očekáváními, hodnotami, kulturou… a usiluje o něco docela jiného, než jsme si na začátku naivně mysleli?

S ženami je to nabíledni. Čert aby se v tom vyznal. Jedna mě odmítne, protože jí nejsem dost dobrý. Druhá, protože jsem na ni až moc dobrý. Ne neznamená vždycky ne, a může to být jakési „ano, ten se mi líbí, ale raději ne, toho neberu“. Jasně, chápu. Nehodím se jí, protože má v plánu realizovat pouze své vlastní cíle prostřednictvím další osoby – které jaksi ze zvyku říká partner. Chce mít tedy pro jistotu navrch a hledá někoho, kdo se jí snadno vleze pod pantofel.

Čtěte také

Petr Šourek: Děti systému

A když už jsme zabloudili na ženskou stranu těchto úvah, představte si, co by si asi taková žena pomyslela o muži, který by si ji vybral, protože se mu zdála vhodně nehezká? Dá se předpokládat, že by se s nějakou věrností asi moc nezdržovala a přehodnotila by rovnou celého tohohle „muže“.

Vždyť pokud se dotyčný držel ve své volbě bonmotu o tom, že žena je buď krásná, nebo věrná, spekuloval na ženin nedostatek.

Krása je kvalita, ošklivost její nedostatek. Z deficitu krásy se dovozuje fakt věrnosti, nikoli ctnost sama. Taková „věrnost“ je pak ctností z nouze, z nedostatku, z deficitu…

Čtěte také

Petr Šourek: Mokrý poldr

A z nouze ctnost – jak známo – žádná ctnost není, nýbrž okecaný nedostatek ctnosti. A kdo tu okecává? Kdo tu spekuluje na nedostatek? Kdo dělá z nouze ctnost? Kdo je původce nectnosti? Ovšemže je to ten muž hodný přehodnocení. V našem případě totiž nejde ani tolik o to, jaká je vyvolená žena, ale o to, jaká je strategie její volby. I ctnostná žena může být vybrána bezectným způsobem. A samozřejmě to platí stejně i v protisměru: zamýšlíme se, podle jakého vzorce si žena vybrala svého kavalíra, nikoli jakým ráčí být její kavalír kavalírem.

Pro účely této úvahy totiž platí beze zbytku to, co se i jinak říká, totiž že krása je v oku nebo spíš v hlavě toho, kdo na ni hledí. Zvolí si muž ženu, která se jemu jeví krásná, nebo naopak takovou, která se mu líbí méně?

Čtěte také

Petr Šourek: Despota

Volba ošklivější ženy je dítě nouze, deficitu ctnosti. Je to projev mužovy nectnosti – zbabělosti. Ten muž couvl, protože není dost odvážný, aby si troufl na ženu, která se mu líbí. Bojí se, že by neuspěl. Trpí nedostatkem odvahy. Je zbabělec.

A tak je to i s překladem. Ty takzvaně „věrné“ překlady jsou ošklivé ze zbabělosti, protože se překladatel držel slovíček originálu a nedovolil si skutečně přeložit, co se v něm říká. Takzvaně „věrný“ překlad je ošklivý produkt překladatelovy zbabělosti.