Pavla Horáková: Objevování Ameriky
Není to tak dávno, co jsem jako začínající překladatelka obtížně vyhledávala české názvy rostlin a živočichů z cizích krajů. Na připojení k fakultnímu internetu se čekaly fronty nebo se za ně draze platilo v internetových kavárnách, vyhledávače nebyly tak výkonné a samotný kyberprostor ještě nepřekypoval fotografiemi přírody, o encyklopediích ani nemluvě.
Literární překladatelé se museli spoléhat na knihovny nebo rady odborníků, či doufat, že dotyčné zvíře si budou moci prohlédnout v zoo a rostlinu v botanické zahradě.
Čtěte také
Nepochybuju, že jsem se ve svých mladistvých překladech dopustila řady chyb. Při novém vydání jednoho amerického románu se skutečně ukázalo, že exotický strom s víceznačným anglickým názvem jsem před dvaceti lety přesadila do šířek, kde vůbec neroste. Teď při pobytu v Iowě mám konečně možnost vidět volně pobíhat tvory a růst rostliny, které jsem znala jen z knížek, a byly pro mě pouhou literární fikcí.
Zdejší krajina mírného pásu je povědomá, ale volně rostoucí rostliny a divoká zvířata jsou mému oku znepokojivě cizí. Snad jen štěbetající vrabci a roztomilí králíčci, kteří vylézají s večerem, posedávají na trávnících a pozorují okolí, tu vypadají tak, jak je znám z domova. Veverky jsou všechny šedé a je jich až moc.
Čtěte také
Miniveverky pruhované jako divoká selátka jsou ve skutečnosti čipmankové, které znám jen jako postavičky z kresleného seriálu, na nějž jsem byla už moc velká, když k nám dorazil. Běhají ohromnou rychlostí a sotva se dají spatřit. Stejně jako veverky se ometají kolem košů anebo šustí v korunách a nacpávají si lícní torby dokonale kulatými žaludy. Ty rostou na stromech, které vůbec nevypadají jako duby, a přece to duby jsou. Jejich listy nemají typické laloky jako u nás, ale jsou lesklé, tmavě zelené a připomínají bobkový list. Však se dotyčný dub také jmenuje vavřínolistý.
Americká sojka chocholatá, kterou z literatury znám jako blue jay, má doopravdy křiklavě modré, blankytné až inkoustové peří, a je stejně ukřičená jako její evropská příbuzná. Kardinál červený, tedy jeho sameček, má opravu nádherný šat v kardinálské červeni. To, co mňouká z křoví u cesty, není kočka ani opuštěné miminko, ale gray catbird, doslova šedý kočičí pták, česky drozdec černohlavý.
Čtěte také
V září tudy táhly bernešky velké, tady se jim říká „kanadské husy“. Do svých zimovišť skutečně letěly z Kanady, v menších hejnech s kejháním sledovaly tok řeky Iowy k jihu, občas přistály na nivě a spásaly travičku, tedy to, co z ní zbylo po nesmlouvavé parkové údržbě. Byly podivuhodně krotké, nechaly mě k sobě přiblížit na pár kroků. Jednou jsem ve čtyřicetihlavém hejnu viděla osamocenou evropskou divokou husu. Ani jedna strana se netvářila, že je něco v nepořádku.
Na okamžik jsem tu zahlédla i kolibříka, kterých se v Iowě prý vyskytují čtyři druhy. Sice nebyl pestrý, ale malinký a třepetavý byl dostatečně. V srpnu a v září zdejší vlhké horko navozovalo dojem přímořského letoviska. Ten pocit ještě umocňoval zpěv cikád ve větvích. Tu a tam se dal na chodníku spatřit sameček kudlanky bezhlavý láskou.
Čtěte také
Nádherný motýl monarcha stěhovavý svou podzimní pouť nedokončil, jeho roztažená oranžová křídla naposledy zářila z asfaltu uprostřed silnice. Ze stromu vedle mě s žuchnutím dopadla macatá zelená kobylka Pterophylla camellifolia, co vypadá trochu jako plod javoru a je hlučná stejně jako cikády, a uložila se k poslednímu spánku. K zemi teď v říjnu padají i nepovědomé plody, které právě dozrávají. Postupně opadá i listí, příroda se přichystá k spánku a bude nejvyšší čas odjet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
