Pavla Horáková: Řeka Iowa si teče líně

Zdejší obchod se suvenýry, který si nebere servítky, má na vývěsním štítu napsáno „Iowa City – veškerou tvořivost jsme vynaložili na název města“.

Čtěte také

Pavla Horáková: Třicet let od reprízy šachového zápasu století

Obchodní centrum tvoří jen pár ulic, domy mají většinou pouze přízemí a první patro. V jeho těsném i vzdálenějším okolí se pak nachází nápadná koncentrace kostelů, které občas dokonce stojí jeden vedle druhého. V Iowa City sídlí šedesát dva svatostánků osmadvaceti denominací. Mezi šesticí katolických najdeme i původně krajanský kostel svatého Václava. Většina chrámů a modliteben má své vlastní parkoviště o výměře větší než samotná budova.

Tím nejzajímavějším v Iowa City je univerzita. Kromě toho, že ve městě vystavěla moderní, i přímo futuristické budovy fakult, výzkumných pracovišť, knihoven a kolejí, obsadila i nejstarší stavby z 19. století, kdy bylo Iowa City krátce hlavním městem stejnojmenného státu. Jednou z nich je někdejší kapitol s pozlacenou kupolí, která se v rovinatém kraji blyští do dálky.

Čtěte také

Pavla Horáková: Před padesáti lety

Zdejší univerzita se pyšní tím, že jako první zavedla titul MFA – magistr krásných umění, a odnášejí si ho odsud absolventi programu tvůrčího psaní, věhlasného Iowa Writers‘ Workshop, který dal Spojeným státům sedmnáct nositelů Pulitzerovy ceny. Černobílé fotografie z dějin univerzitního života zdobí mnohé interiéry. Jsou na nich mladí muži a ženy s pečlivými účesy a v elegantním oblečení z první poloviny 20. století.

Semestr začal už v polovině srpna a v teplých zářijových týdnech se dnešní studenti po kampusu pohybují ve sportovním, většinou v tričku a kraťasech, dívky v tílkách odhalujících břicha a ledví a trenýrkách proklatě kraťoučkých nebo přiléhavých. Na tričkách studenti nenosí podvratná hesla nebo názvy svých oblíbených alternativních kapel, nýbrž logo univerzity. Všichni se pohybují rychle, cíleně, po jednom, nanejvýš ve dvojicích, na sobě dobrovolné stejnokroje jako na tělocvik, na zádech identické batohy, v jejich bočních kapsách ekologické láhve s vodou nebo termohrnky s kávou, tytéž tenisky, totožné účesy. Dívky mají většinou blonďaté copy, hoši předpisově krátké vlasy.

Čtěte také

Pavla Horáková: Když architektura pohrdá člověkem

Připadá mi, že jsou i stejně vysocí a rostlí. Marně mezi nimi hledám nějaký pokus o vymezení se, originalitu, náznak rebelie, protestu, vzdoru. Všechno je spořádané, ukázněné, zodpovědné, svědomité. Na veřejnosti se nesmí pít alkohol a na celém území univerzity, tedy takřka v celém městě, je pod přísnými pokutami zakázáno užívat tabákové výrobky. Zdejší studenti by se asi divili, kdyby viděli, jak svět vypadal za našich studentských let.

Přestože řeka Iowa teče tak pomalu, že to chvílemi vypadá, že couvá, jednou za čas se vylije z břehů. Povodeň v roce 2008 poničila dvě desítky univerzitních budov a napáchala ve městě škody za tři čtvrtě miliardy dolarů. Hned následující rok UNESCO vyhlásilo Iowa City jedním ze světových měst literatury. Teprve letos v srpnu byla konečně odčiněna jedna z největších škod záplav. Slavnostně tu byla otevřena nová budova Stanleyova muzea výtvarného umění, v níž budou cenné sbírky v bezpečí před velkou vodou. Ale o vzácných dílech moderního umění, spisovatelích, českých krajanech a zdejší přírodě zas někdy příště.