Pavla Horáková: Jako zemovka na holi

Jak ho znám, v tom ironickém komentáři je i zrnko skutečného obdivu k jazyku, který dokáže vytvářet takto spletitá vyjádření. Už jsme zvyklí, že úřední šiml řehtá slohem srozumitelným pouze hrstce zasvěcených, jenže potíže nejsou jen s větami, ale i s jednotlivými slovy.

Čtěte také

Pavla Horáková: Oaklandská antologie

V rychle se proměňujícím světě je potřeba osvojovat si nové pojmy a názvy předmětů, které nedávno ještě neexistovaly. Pokaždé mě však překvapí, když se dozvím, že nějaká věc, kterou používám celý život, se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak. Nedávno jsem kupovala tkaničky do bot a dozvěděla se, že jejich správné pojmenování zní šněrovadla do obuvi. Uvědomila jsem si, že zjištění, že něčemu říkám špatně, mě provází od raného dětství, a můj život s češtinou je střídáním učení a odnaučování.

Sotva se jako batole naučíte vyjadřovat verbální souhlas, začnou vás kárat, že se neříká „jo“, nýbrž „ano“. Poznáváte svět i nová slova, ale hned zkraje školní docházky vás poučí, že se neříká tělocvik, ale tělesná výchova, kotrmelec je kotoul, stojka stoj o rukou a hvězda se jmenuje přemet stranou.

Čtěte také

Pavla Horáková: Objevování Ameriky

Na louce nerostou kytky, nýbrž květiny, rostliny nebo byliny, šnek je správně hlemýžď, beruška slunéčko sedmitečné a to, čemu říkáte ruka, je ve skutečnosti paže a noha dolní končetina. Rozeznáváte základní geometrické tvary – tohle je čára a tohle kolečko. Jakápak čára, když je to úsečka, případně polopřímka nebo přímka, a žádné kolečko, nýbrž kruh nebo kružnice.

Naučíte se hodiny a zanedlouho se přeučujete z vteřin na sekundy. Doma vám vysvětlí, že jedna a jedna jsou dvě, ale s tím u tabule nepochodíte. Jaké jsou? Rovná se! A neříká se a, nýbrž plus. Jedna soudružka učitelka nás dokonce přesvědčovala, že správně se neříká ohryzek, nýbrž okusek. To slovo jsem od té doby naštěstí už neslyšela. Jaký byl můj údiv, sotva jsem se naučila číst, že v pytlících se místo bonbonů nachází drops, furé, roksy, komprimát nebo dražé. Snaživě to všechno vstřebáváte a ukládáte do paměti, ale pocit, že jedni nebo druzí vám lhali, už zůstává.

Čtěte také

Pavla Horáková: Řeka Iowa si teče líně

Je známkou vyspělosti jazyka, má-li hojnost synonym, která náležejí do různých stylových pater a hodí se pro rozdílné příležitosti. Každá branže má svou hantýrku, těžko srozumitelnou za hranicí oboru. Jenže instituce jako by občas zapomínaly, že když obcují s kmánem, měly by svou zdeúředničinu překládat do běžného jazyka. Jako by účelem nebylo něco sdělit, ale občana zmást a ponížit, aby si moc nevyskakoval.

Těžko proniknutelné profesionalismy používají směrem k veřejnosti dokonce i společnosti, které mají pro komunikaci s klienty zřízena celá oddělení. Chvíli mi trvalo pochopit, co znamená, že „zastávkový označník je umístěn v rámci připravovaných dopravních změn“. Nápis ve vagonech vlaků oznamující, že koš na odpadky se nachází „na představku“, stejně nesrozumitelný i v překladu do cizích jazyků, se stal svého času legendou.

Čtěte také

Pavla Horáková: Třicet let od reprízy šachového zápasu století

Už jsem si zvykla, že si do květinářství nechodím kupovat hlínu, prsť, zem, zeminu či půdu, ale substrát. Se šněrovadly už jsem se také smířila, ale vítězem nevypsané soutěže u mě zůstává odborný název pro hadr na podlahu, a sice „zemovka“.

Lingvistický boj s fachidiotstvím se zdá být prohraný, a tak navrhuju začlenit tyto výrazy do běžného jazyka. Působí na vás něco jako rudá zemovka na býka? Cítíte se jak vyždímaná zemovka, lítáte jak zemovka na holi? Zachází s vámi někdo jak s kusem zemovky, a tak jste se o víkendu opili na zemovky? Hoďte si nohy nahoru, cucejte drops, dejte si mokrou zemovku na čelo a život bude zase fajn.