Opravdový muž umí žehlit

Existují pochopitelně různá domněle racionální vysvětlení, například že prádlo bude po vyžehlení hezčí. Těžko takový důvod obstojí v případě, že někteří jedinci žehlí i ponožky. Rozdíl mezi ponožkou vyžehlenou a nevyžehlenou je z estetického hlediska zcela nicotný. Zastánci žehlení tedy vymýšlejí pomocné argumenty. Podle jejich teorie hubí žár žehličky mikroby. Není sice jasné, proč by mělo smysl hubit mikroby dva centimetry nad zemí a navíc u části oděvu, která se strká do bot, které také nikdo nesterilizuje, ale budiž. Možná jde o nějaký civilizační zvyk, možná pozůstatek nějakých náboženských rituálů. Třeba se jednou ukáže, že mnoho záhadných kultovních předmětů, o kterých archeologové netušili, k čemu slouží, byly ve skutečnosti žehličky.

Teď se objevila zpráva, že v Rakousku byly zavedeny jednodenní kurzy, v nichž se muži učí žehlit. Reklamní heslo celé akce zní: Opravdový muž umí žehlit. Je to trochu podezřelé, protože těžko si lze představit, že by James Bond někdy něco žehlil. A to dokázal být vzorně upraven i uprostřed džungle. Přesto mají rakouské kurzy úspěch. Údajně se do nich zapisují tři typy mužů: zapřísáhlí staří mládenci, pak pánové, kteří chtějí udělat dojem na manželku, a pak ti, kteří se s partnerkou právě rozešli. Agentury citují dámu, která to vede: "Snažím se, aby ty lekce byly co nejzábavnější, abych jim ukázala, že žehlení není jen otravná domácí práce. Jakmile dostanou košili, začnu jim měřit čas. Jsou šťastní jako malí kluci, když se jim podaří vyžehlit ji dříve, než odpískám konec."

Z toho je vidět, kam civilizace dospěla. Muži jsou šťastní, když jim žena měří na stopkách, jak rychle žehlí. Jediným světlým bodem v těchto temnotách je zjištění, že na konci každé žehlící lekce se koná ochutnávka vína. Možná se celé věci zúčastňují také docela normální muži, kteří jsou ochotni pro skleničku něco přetrpět a pod záminkou praktického vzdělávání si dopřejí i příjemnější věci. V takovém případě bych se oblibě žehlícího školení ani nedivil.