Jan Bělíček: Sledujeme plíživý návrat normalizace?

Je důležité si připomínat tehdejší hrdiny a hrdinky, je zásadní vzpomínat na to, jak přesně proces pražského jara probíhal a je dobré vzpomenout i na ty, kteří během srpnových dní přišli o život.

Čtěte také

Jan Bělíček: Na některé věci sami nestačíme

Bohužel u toho trochu zapomínáme na názory a myšlenky normalizačních elit, které po roce 1968 nastoupily k moci a jejichž hodnoty dodnes zásadně ovlivňují českou veřejnou debatu. Ano, občas si vzpomeneme na politiky, jakými byli Gustáv Husák, Milouš Jakeš či Vasiľ Biľak. Jedná se o postavy klíčové pro budování normalizačního Československa.

Případně se dostane na slavný seriál 30 případů majora Zemana a díl Studna, v němž události pražského jara hrají zásadní roli. Už málokdo si ale vzpomene na poměrně šokující román spisovatele Alexeje Pludka Vabank, který je snad jediným prozaickým dílem normalizace otevřeně se strefujícím do „obrodného procesu“ a klimatu budování „socialismu s lidskou tváří“.

Čtěte také

Jan Bělíček: S Ivanou Gibovou na sídlišti dějin

Pludek svou obludnou knihu napsal už v roce 1974, tedy šest let po srpnové invazi a pro řadu tehdejších aktérů se jednalo o vyloženě šokující materiál. A přestože srpnové události už dnes neprožíváme s takovou naléhavostí jako dříve, i na současného čtenáře působí Pludkův text takřka nepochopitelně – jako próza obhajující okupaci a kritizující a zcela nepřijatelným způsobem karikující nejvýznamnější postavy pražského jara.

Rozumím tomu, že se česká společnost snažila na tato díla a na tyto názory zapomenout. Možná kvůli tomu přišla ale i o nástroje, s nimiž by bylo možné lépe chápat naši současnost. Názory ukryté v prozaickém textu Vabank totiž připomínají celou řadu myšlenek a vyjádření, na které v časech roustoucí nenávisti a houstnoucí atmosféry polarizace naší společnosti narážíme stále častěji.

Hlavní postavou románu je inženýr – což není náhoda – Hynek Bohata, který je zaměstnancem zahraničního obchodu a v Sýrii dohlíží na stavbu ropné rafinerie. Z Československa mu nedorazil pro stavbu důležitý komponent, a tak se rozhodl zaletět do Prahy a zjistit, kde to vázne.

Čtěte také

Jan Bělíček: Psychedelické vize z moravského maloměsta

Postupně se setkává s celou řadou prominentních politiků a úředníků a zjištuje, že za zdržení může politický boj v Praze, ale i židovské spiknutí. Právě vypjatý antisemitismus Alexeje Pludka dává tomuto textu ještě další dimenzi zvrácenosti. V jeho pohledu totiž s pražským jarem nějak souvisela i Šestidenní válka mezi Izraelem a Egyptem a dalšími arabskými státy, a to vše společně tvoří pravicový, židovský a americký pokus o zničení socialismu v Československu. Právě tak Pludek vnímal proces pražského jara.

V knize najdeme antiintelektuální a dehonestační výpady vůči většině významných představitelů pražského jara a objevují se zde karikatury takových lidí, jakými byli Milan Kundera, Pavel Kohout, Josef Smrkovský nebo Pavel Tigrid. Myšlenkový koktejl Alexeje Pludka kromě toho přináší také neironické vzývání biedermeieru a kulturního kýče, kult tradičních hodnot i přestřelené paranoidní myšlení, které za každým článkem a vyřčeným slovem vidí dobře promyšlený komplot. Vše navíc spěje k nepochopitelnému antisemitskému finále a také k vítání vojsk Varšavské smlouvy, které vypravěči připomínají příjezd Rudé armády v květnu 1945.

Čtěte také

Jan Bělíček: Okamžik před pádem do politického teroru

Nejspíš si říkáte, že nemá smysl se takové zrůdnosti ani věnovat. Ale i to patří k reflexi tohoto dějinného období a četba knihy Vabank, za níž autor dokonce získal státní cenu, připomíná, jak podivně některé části české společnosti reagovaly na sovětskou okupaci. To je samo o sobě důležité. Ještě důležitější ovšem je, že se v knize setkáváme s argumentací a s výkladem světa, který z české veřejné debaty nikdy nezmizel.

Říká se, že kdo nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat. Jenomže běsy normalizačního autoritářství jsme vytěsnili tak dokonale, že ani nepoznáme, když se znovu derou na svět a začínají naši společnost měnit k nepoznání.