Sedm zastavení jara ve skladbách od renesance po současnost. Poledními koncerty provází Lukáš Hurník

Jaro se stalo silným inspiračním zdrojem pro tisíce skladatelů, je však třeba podotknout, že vždy jde o inspiraci jednoho typu: přírodní idyla, rozkvétající louky, teplý vánek, zurčení potůčků a chlapci a panny, v nichž se probouzí touha po milostném dobrodružství. Skladby líčící jaro mívají spíše komorní obsazení, v pastorálních scénách skladatelé rozvíjejí hobojové melodie s flétnovými sólíčky imitujícími ptačí zpěv. Z tohoto standardu se ale přece jen některé skladby vyčleňují.

Čtěte také

Malá noční hudba, Osudová symfonie, Novosvětská nebo Labutí jezero. Připomeňte si s námi ikonická díla klasiky

Renesanční madrigaly zhudebňují texty plné erotických narážek, severské skladby o jaru bývají překvapivě temné a smutné. Když se tématu ujal Stravinskij, učinil tak s barbarskou brutalitou. Publikum při premiéře Svěcení jara téměř zbouralo divadlo Théâtre des Champs-Élysées.

A Bejnamin Britten v Jarní symfonii představí první z ročních dob jako malebný londýdnský zmatek, kde se dostane ke slovu pokřikující parta kluků, zamilovaná dívka i rozvodněná Temže.