Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna

Román zůstal nedokončen a vyšel po smrti autorově v roce 1939. Po jeho přečtení však zjistíme, že přesné a detailně vypsané dokončení není třeba. Osud hlavního „hrdiny“ je zřetelný a jasný...

Čapek obratně a věrně zachytil život pražské salónní bohémy, která si ráda hrála na jedinou líheň uměleckých talentů. Antihrdina Foltýn hraje slušně na klavír, má rád operu, divadlo a díky výhodnému sňatku se svým zálibám může plně věnovat. Mohl by být dobrým mecenášem, nebo prostě nadšeným amatérem.

Logo|foto:Český rozhlas

Jemu to ale nestačí, tak jako vystoupal po společenském žebříčku, chce vystoupat i po tom uměleckém až na Parnas, kde vyvolené líbají Múzy. Bez patřičného talentu se pustí do komponování velkého díla, když jeho úsilí záhy ztroskotá, upne se na myšlenku, že tajemství hudby objeví při sledování práce jiných skladatelů. Začne si k sobě do bytu zvát nadané studenty konzervatoře i břídily, kteří v opilosti třískají do klavíru. Zpočátku poslouchá s úctou a respektem, ale když se inspirace nedostaví, začne hudbu mladých skladatelů sprostě vykrádat. Partitura skladby, kterou napíše, je však jen nesourodou směsicí cizích nedokončených myšlenek a nápadů.

Ilja Racek v rozhlasovém studiu (1962)|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Vyvrcholením knihy jsou zprávy nakladatelů a hudebních kritiků, kteří Foltýnovu slátaninu odsuzují. Tyto pasáže jsou esencí románu, v nich se projevuje Čapkova schopnost kritického myšlení i víra v ryzost talentu a umělecké tvorby.