Nemám žádné hranice, neštítím se ničeho, říká o svém psaní Nela Bártová. Její debut byl nominován na Magnesii Literu

29. červen 2022

Ráda čte knihy o teorii umění a filozofické knížky, ale i texty prozaika a básníka Daniela Hradeckého. Líbí se jí severské filmy, studuje umění a inspiruje se v přírodě, zároveň ale také dělá hudbu, píše a o vizuální podobě sbírky nominované na Magnesii Literu říká, že velmi dobře vystihuje její osobnost. Hostem Evy Lenartové byla ve Vizitce Nela Bártová.

Narodila se v Opavě, ilustraci a grafický design studovala v Ostravě, sochařinu v Brně a teď je místem jejího působiště pražská AVU. Kromě výtvarného umění se věnuje tvorbě pro elektronický projekt Lowmoe, přičemž s druhým členem kapely Štěpánem Kopečným aktuálně sdílí byt.

Čtěte také

Nedávno se o ní psalo ale hlavně v souvislosti s literaturou, v rámci cen Magnesia Litera totiž byla nominována v kategorii Objev roku. „Může za to“ její sbírka Na konci chodby je ráno, kterou porota ocenila za „mísení skutečného a nadreálného, odhodlání a rezignace a atmosféru nekončících mejdanů a drogových jízd.“ Jak Nela Bártová ve Vizitce řekla, její básně vycházejí z odposlouchaných, nahraných a přepsaných monologů, přičemž na papír se dostane úplně cokoliv, co jí zrovna přijde zajímavé. „Nemám žádné hranice, co se psaní týče, neštítím se ničeho,” konstatuje. I proto své rodiče musela na sbírku Na konci chodby je ráno tak trochu připravit.

Nela Bártová ale ve Vizitce mluvila i o své výtvarné dráze. V současné době ráda pracuje se sklem, které taví a pro další projekty recykluje. Popsala také, jak na jedné z výstav kreslila s pomocí popela z cigaret a jak se snaží vlastnit co nejméně hmotných věcí. Když mluví o názorech vrstevníků a o budoucnosti planety, usmívá se. Mezi řádky lze ale vyčíst, že pokud se neomezíme v blahobytu, v dobrý konec této populace nevěří.

Spustit audio

Související