Mámě jsem jako malá pomoct nemohla. I proto se teď snažím podporovat ženy, jejichž hlas není slyšet, říká Kateřina Tučková

Román Bílá voda, který tematizuje krutý život řeholnic pod dozorem minulého režimu a který otevírá otázku postavení žen v katolické církvi, psala Kateřina Tučková deset let. Během té doby porodila dvě děti, probádala spousty archivních materiálů a rozepsala několik slepých dějových linek.

Čtěte také

Kateřina Tučková: Uvízl ve mně příběh mrtvé ženy z mariupolské porodnice

Při práci na Bílé vodě vycházela i z rozhovorové knihy Ty jsi kněz na věky, v níž salesián Zdeněk Jančařík mluví s Ludmilou Javorovu, jedinou ženou roku 1970 tajně vysvěcenou na kněze. Během psaní si pak stále silněji uvědomovala, jak důležité je, aby katolická církev umožnila ženám dostat se do vyšší hierarchie, a i proto ocenila postoj papeže Františka. Ten nedávno vydal dokument s rozhodnutím, že posty v čele vrcholných orgánů Vatikánu mohou zastávat i pokřtění laici včetně žen.

„Je to začátek dobré cesty, i když by mohla být nastoupena důrazněji,“ domnívá se Tučková. „Kdyby to církev ženám neumožnila, nereflektovala by jejich pozici v okolním světě a další ženy i jejich děti by od sebe mohla odradit,“ dodává s tím, že nejnovější Jančaříkovu knihu Žena ať v církvi promluví si chce přečíst přes prázdniny.  Ačkoliv už v duchu promýšlí další příběh z dějin 20. století, stále ji zajímá tematika, již zpracovala v Bílé vodě.

Přichází Kabaret Winton

Román Bílá voda je po Žítkovských bohyních, Vyhnání Gerty Schnirch a divadelní hře Vitka dalším textem se silnými ženskými hrdinkami. Kateřinu Tučkovou k nim původně táhla intuice, říká, že jako žena rozumí víc právě ženským příběhům.

Čtěte také

Bílá voda Kateřiny Tučkové je událostí, chybí jí ale literární kvalita a napětí, zaznělo v Akcentu

„Postupem času a po krizích, kterými jsem si prošla, jsem si ale uvědomila, jak důležitý byl můj zážitek z dětství. S maminkou jsme žily s otcem násilníkem, jenomže já jsem mamince jako malá nemohla být nápomocná. Teď už pomoct můžu, a to skrz to, co umím, tedy slova. Mohu převyprávět příběhy žen, které nejsou slyšet a vidět.“ Nejde přitom jen o ženy z minulosti, pro podcast Střepy na Českém rozhlase Plus Kateřina Tučková zpracovala příběh těhotné ženy z Mariupolu, jejíž fotografie obletěla svět. V českém kontextu zase podporuje brněnský spolek Vesna pomáhající matkám samoživitelkám.

Ve Vizitce mluvila Kateřina Tučková i o své dráze historičky umění a kurátorky, již musela pod tíhou povinností spojených s mateřstvím, psaním knih a jejich prezentací zcela utlumit, i o svém novém divadelním počinu. Na podzim by měl mít ve Švandově divadle premiéru Kabaret Winton, který se zaobírá osudy takzvaných Wintonových dětí po jejich návratu do Československa.