Mámě jsem jako malá pomoct nemohla. I proto se teď snažím podporovat ženy, jejichž hlas není slyšet, říká Kateřina Tučková

20. červen 2022

Práci kurátorky se Kateřina Tučková posledních několik let kvůli literárnímu vytížení věnovat nemůže, nicméně dovednosti nabyté při zpracování archivů pro kunsthistorickou diplomku o barokním rytci Gutweinovi jí hodně pomohly i při psaní objemné knihy Bílá voda. Ve Vizitce s Hanou Slívovou mluvila i o tom, v jakém momentu se stalo, kdy pečlivě vedené postavy začaly žít vlastním životem.

Román Bílá voda, který tematizuje krutý život řeholnic pod dozorem minulého režimu a který otevírá otázku postavení žen v katolické církvi, psala Kateřina Tučková deset let. Během té doby porodila dvě děti, probádala spousty archivních materiálů a rozepsala několik slepých dějových linek.

Čtěte také

Při práci na Bílé vodě vycházela i z rozhovorové knihy Ty jsi kněz na věky, v níž salesián Zdeněk Jančařík mluví s Ludmilou Javorovu, jedinou ženou roku 1970 tajně vysvěcenou na kněze. Během psaní si pak stále silněji uvědomovala, jak důležité je, aby katolická církev umožnila ženám dostat se do vyšší hierarchie, a i proto ocenila postoj papeže Františka. Ten nedávno vydal dokument s rozhodnutím, že posty v čele vrcholných orgánů Vatikánu mohou zastávat i pokřtění laici včetně žen.

„Je to začátek dobré cesty, i když by mohla být nastoupena důrazněji,“ domnívá se Tučková. „Kdyby to církev ženám neumožnila, nereflektovala by jejich pozici v okolním světě a další ženy i jejich děti by od sebe mohla odradit,“ dodává s tím, že nejnovější Jančaříkovu knihu Žena ať v církvi promluví si chce přečíst přes prázdniny.  Ačkoliv už v duchu promýšlí další příběh z dějin 20. století, stále ji zajímá tematika, již zpracovala v Bílé vodě.

Přichází Kabaret Winton

Román Bílá voda je po Žítkovských bohyních, Vyhnání Gerty Schnirch a divadelní hře Vitka dalším textem se silnými ženskými hrdinkami. Kateřinu Tučkovou k nim původně táhla intuice, říká, že jako žena rozumí víc právě ženským příběhům.

Čtěte také

„Postupem času a po krizích, kterými jsem si prošla, jsem si ale uvědomila, jak důležitý byl můj zážitek z dětství. S maminkou jsme žily s otcem násilníkem, jenomže já jsem mamince jako malá nemohla být nápomocná. Teď už pomoct můžu, a to skrz to, co umím, tedy slova. Mohu převyprávět příběhy žen, které nejsou slyšet a vidět.“ Nejde přitom jen o ženy z minulosti, pro podcast Střepy na Českém rozhlase Plus Kateřina Tučková zpracovala příběh těhotné ženy z Mariupolu, jejíž fotografie obletěla svět. V českém kontextu zase podporuje brněnský spolek Vesna pomáhající matkám samoživitelkám.

Ve Vizitce mluvila Kateřina Tučková i o své dráze historičky umění a kurátorky, již musela pod tíhou povinností spojených s mateřstvím, psaním knih a jejich prezentací zcela utlumit, i o svém novém divadelním počinu. Na podzim by měl mít ve Švandově divadle premiéru Kabaret Winton, který se zaobírá osudy takzvaných Wintonových dětí po jejich návratu do Československa.

Související