Muzika mi pomohla utéct z tradice naší dělnické rodiny, říká hudebník a výtvarník Jaromír Švejdík

7. červen 2022

S novou Letní kapelou vydal desku, vyšla mu kniha textů, s Kafka Bandem dokončuje třetí album věnované románu Proces a nedávno také vytvořil vizuální identitu Všesokolského sletu pro rok 2024. Proč je pro něj jakožto pro kreslíře komiksů důležitá zpětná vazba ze zahraničí? A proč vám nenakreslí podle fotky vaši chatu? I o tom mluvil hudebník, textař a výtvarník Jaromír Švejdík ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Za pár dní se Jaromír Švejdík sebere a z Prahy odjede na prázdniny na chalupu do Rychlebských hor. Život v nich je podle jesenického rodáka přívětivější než pod lázeňským komplexem na vrchu Gräfenberg, kde jednu dobu pracoval a kde po setkání s divadelním režisérem Pitínským také vymyslel název Priessnitz.

Výstava ve fýrdlantském pivovaru

Minulost – ať už ta rodinná, mentální nebo zeměpisná – se mu ale do grafických listů i hudebních textů propisuje stále a je čitelná i na albu jeho nové Letní kapely, složené prakticky pouze z hudebníků žijících v Rychlebech. „Jesenicko je sportovní kraj, kdežto Rychleby jsou spíš krajem cyklistů a samotářů procházejících hřebeny,“ říká Švejdík. V kondici se pravidelně udržuje právě jízdou na kole, nové texty jej ale napadají hlavně při pěších výletech. A právě mimosezóna – tedy pocit z doby, kdy jsou hory prázdné – dal název jedné ze Švejdíkových starších písní a také nové knize sebraných textů. Texty proložil ilustracemi, v jejichž barevnosti lze jednoduše dostopovat autorovu lásku k japonským dřevořezům, a přebal s autem svítícím do tmy jako kdyby vypadla z komiksu o Aloisi Nebelovi. „To je alko cesta v Rychlebských horách, tudy jezdí chlapi, když nechtějí, aby je potkali policajti,“ usmívá se Švejdík.

Místo, které nikoho nezajímá

Ve Vizitce mluvil také o politické angažovanosti. Zatímco devadesátá léta a jejich přebujelá svoboda spojená s řadou trestných činů jsou v současné době zdrojem námětů filmových i divadelních projektů, Švejdíka se tahle tvář Československa příliš nedotýkala.

Čtěte také

V Jeseníku si otevřel kavárnu, s přáteli se na dvorku oddával měkkým drogám a dosyta si užíval koncertování. „Veksláci a orlické vraždy šli zkrátka mimo nás, my žili veselý život v dodávce,“ vzpomíná. Zároveň ale dodává, že velkým tématem je pro něj historie Sudet a osudy lidí, kteří z nich odešli i kteří zůstali. A také nezájem politiků.

„Žádní sem nejezdí, protože tu žije málo lidí a jim to za to nestojí. Když chtěli kamarádi před prezidentskými volbami vyvěsit na vlastní náklady billboardy Jiřího Drahoše, z jeho týmu jim ani neodpověděli. Vždycky se sám sebe ptám, proč Češi ty Sudety chtěli, když je nezajímají?“ V Sudetech, jejichž historii se snažila generace Švejdíkových rodičů vymazat, se kapela dlouho snažila hledat ucelený příběh. Ten ale nenacházela, a tak na svět přišel dnes už slavný příběh o nádražákovi Aloisi Nebelovi.

Hlavní roli ve filmu Alois Nebel ztvárnil Miroslav Krobot

I díky úspěšnému, jedenáct let starému filmu vyrobenému speciální metodou rotoskopie se ze Švejdíka stal vyhledávaný ilustrátor a autor komiksů. Rád dotahuje všechny naplánované projekty, do ateliéru dodnes chodí zhruba na devět hodin denně a o víkendech pak prý jako fušky bere koncerty. „Byť se to možná nezdá, jsme dělnická kapela. Na tom, abych nemusel být dělník jako můj táta, jsem pracoval dlouho. Z rodinné tradice mi pomohla utéct až muzika.“

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová