Vyprávět jsem se naučil až při práci na Valmontovi. Forman mi ukázal, že podstatou dobrého scénáře je moment překvapení, říká spisovatel Jan Novák
Miluje český smysl pro humor a na Američanech si cení, že nehrají postranní hry. Problém má s autoritami, ovšem když žil v Americe, přihlásil se k odvodu do války ve Vietnamu. V současné době chystá novou knihu, pracuje na dokumentu o bratrech Mašínových a pro filmovou podobu pomáhá rozpracovávat příběh o Věře Čáslavské. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce spisovatel Jan Novák.
Když Jan Novák odešel s rodiči a sestrami v roce 1969 přes Rakousko do Chicaga, měl za sebou rok studia na kolínském gymnáziu, načtené beatniky a naposlouchaného Jimiho Hendrixe. V Americe se učil anglicky za pochodu, znalostí školní látky měl ale víc než jeho spolužáci. Když viděl, že jeden z nich dělá v testu z matematiky už třetí chybu, dal mu svůj správně spočítaný příklad opsat. „On se na to ale ani nepodíval a dál jel sám za sebe. Tehdy jsem pochopil, že jsem v úplně jiném světě,“ říká.
Po absolutoriu Chicagské univerzity vystřídal za krátký čas čtyři zaměstnání. Důvod byl jednoduchý: kvůli psaní toho chtěl na vlastní kůži vyzkoušet co nejvíc. Coby vedoucí počítačového provozu telefonní společnosti vedl deset Afroameričanek a právě tam si oblíbil zpěvnou americkou angličtinu. O své zkušenosti s prací u bezpečnostní agentury United Armored Services převážející peníze pak napsal a nedávno vydal knihu Těžký prachy. Jaké to je, když do směnárny v chicagském ghettu devadesátých let, kde místní nejdou pro výstřel z revolveru daleko, vezete několik set tisíců dolarů? Kupříkladu zbraň, konkrétně revolver Magnum Smith & Wesson ráže 357, musíte mít i vy. „Nosit tak těžký revolver byla otrava. Nepoužil jsem ho ani jednou, jen když jsem procházel střeleckým testem. Nikdy před tím jsem nestřílel, až při nástupu do práce. V testu jsem musel získat sedmdesát bodů ze sta, prolezl jsem s odřenýma ušima s dvaasedmdesáti,“ vzpomíná.
Držet něco v rukávu
Jan Novák coby autor ovšem nečerpá jen z prožitého, psal také o osobnostech – v knize Zatím dobrý o bratrech Mašínových, v komiksech kreslených Jaromírem 99 o Věře Čáslavské či Emilu Zátopkovi. Tématem mu byl i život dědy a táty.
Právě románu Milionový jeep, za který byl nominovaný na Pulitzerovu cenu, si všiml režisér Miloš Forman. Na Nováka si sehnal číslo a přizval jej k práci na dialozích chystaného filmu Valmont. Jak host vltavské Vizitky řekl, teprve s Milošem Formanem se naučil vyprávět. „Dřív jsem byl instinktivní vypravěč. Miloš mě naučil předznamenávat, držet něco v rukávu. Ukázal mi, že podstatou dobrého scénáře je diváka překvapovat a do filmové adaptace dostat hlavně to, co vás na literární předloze rajcuje.“
Řeč přišla i na reflexi bouřlivých reakcí, které vyvolala dva roky stará Novákova kniha Kundera: Český život a doba. Čas, kdy kunderovské diskuse plnily stránky českých médií, strávil Novák v Berlíně, i proto se k němu tedy nedostaly úplně všechny kritiky. Dodnes mu nicméně chodí reakce, a to i ty faktického rázu. Z objevů spojených s rešeršní prací si sám autor nejvíc cení dvou rozhlasových scénářů, které byly realizovány v Československé televizi v době normalizace. Podle Novákova názoru šlo o průměrné texty, které jen potvrzují jeho tezi, že Milan Kundera byl autor motivovaný zejména finanční odměnou.
Související
-
Psát v osamění mi nevyhovuje. Potřebuju si povídat, nasávat historii i hysterii, říká Jaroslav Rudiš
Romány, povídky, texty, divadelní hry – tam všude se spisovatel a fanoušek vlaků, středoevropského prostoru a historie Jaroslav Rudiš cítí jako doma.
-
Je lepší počkat na další generaci, aby se vyřklo, co mělo být vyřčeno, říká Lenka Horňáková-Civade
Nejen ekonomka, bankovní specialistka a podnikatelka, ale i malířka a spisovatelka – to je Lenka Horňáková-Civade, která se před lety přestěhovala z ČR do Francie.
-
Žiju život v literatuře. To je to nejlepší, co se mi mohlo stát, říká spisovatelka Zuzana Říhová
Odborné texty nemusí být suché a nezáživné čtení, když vzniknou na základě erudice v kombinaci s bohatou imaginací. Zuzana Říhová si to vyzkoušela na vlastní kůži.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
