Když maluju a vedle si kreslí moje dcera, cítím, jak svítím spokojeností, říká hudebník a výtvarník Jakub König

Deset let se léčí se štítnou žlázou, stejně dlouhou dobu se na scéně pohybuje jako maskovaný písničkář Kittchen. Loni se ukázalo, že zdravotní trable vyřeší jen radikální zákrok. Operaci kvůli riziku zasažení hlasivek odmítl, a tak přišla na řadu léčba radioaktivním jodem, která pro Jakuba Königa znamenala třítýdenní odloučení od rodiny – manželky a čtyřleté dcery. Čas strávený se sebou samým mu nejprve ztěžkl, často na své blízké myslel a docházelo mu, jak moc je na ně fixovaný. „To odloučení mi nedělalo dobře, dlouho jsem se soužil, že mi chybí půl srdce,“ vzpomíná. Ze splínu mu pomohla práce.

Obálka knihy Jakuba Königa Vřeteno|foto:Nakladatelství Paseka

V izolaci skládal hudbu pro představení Alois Nebel, které mělo nedávno premiéru v libereckém divadle F. X. Šaldy, a vrhl se na malování nového cyklu. Na obrazech s dominantní černou a modrou barvou zachytil města a domy ponořené do vody. Odráží se v nich i architektura Mariánských Lázní, v nichž strávil část izolace. K čemu přesně domky odkazují, to König neví. Tuší ale, že souvislosti přijdou časem. Výstavu pojmenovanou Ponorná města uvidí návštěvníci výstavy, již Königovi na 3. březen připravuje pražské kulturní centrum Kaštan.

S alkoholem dítě nevychovám

Během rozhovoru zazněla i Kittchenova skladba Do tmy, v níž se odráží několik klíčových témat, především holotropní dýchání, které mu už několik let pomáhá vypořádávat se s běsy schovanými v podvědomí. Dům, zvíře i lidé ze skladby mají reálný základ: o budovu v sudetské krajině Českolipska se kdysi soudil Jakubův otec, v pokoji na infarkt zemřela otcova partnerka a ve sklepě se mu udusil pes. „Princip těch mých dechových ponorů je, že ruší zakletí místa. V životě mi už hodně pomohly, zachránily mi například život, když jsem měl problémy s alkoholem,“ konstatuje. Ani o své závislosti se König nebojí mluvit otevřeně. Řešit ji začal v momentě, kdy zjistil, že je jeho partnerka těhotná. „Došlo mi, že když se nemůžu spolehnout sám na sebe, nemůžu ani vychovávat dítě.“ Od té doby abstinuje.

Kittchen|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Díky odvážnému rozhodnutí během pandemie koronaviru se poslední rok a tři čtvrtě věnuje tomu, co ho vždycky nejvíc naplňovalo: hudbě a výtvarnému umění. Kreslil odmala, naplno se ale do malování vložil až během období, kdy mu odpadly koncerty. „Pobyt s rodinou na mě působí blahodárně. Když maluju, dcera Maruška si maluje vedle mě a já jsem šťastný. Cítím, jak vevnitř svítím láskou a spokojeností.“

Radost mu přináší i skládání hudby pro divadelní představení, za hudbu k Lesu sebevrahů v produkci Divadla Letí byl nedávno nominovaný na Cenu divadelní kritiky. O emocionální odměně, která na rozdíl od reakcí diváků na koncertech přichází postupně, ve Vizitce také mluvil.