Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, spojuje nové technologie s veřejným prostorem, říká výtvarník Jan Kaláb

20. září 2021

Když se Jan Kaláb rozhodl, že je na čase začít malovat i něco jiného než písmena na pouliční zdi, musel tomu taky přizpůsobit techniku. Spreje a válečky tak nahradil štětci. „Na obrazech musíte na rozdíl od zdí řešit každý milimetr. Trvalo mi několik let, než jsem se se štětci naučil pracovat,“ říká. Absolvent Akademie výtvarných umění a jedna z postav někdejší graffiti scény Kaláb byl ve Vizitce hostem Markéty Kaňkové.

Point nebo Splesh – pod těmito přezdívkami rozjížděl v devadesátých letech Jan Kaláb svou uměleckou dráhu coby (takzvaný) streetartista a autor graffiti. Od umění ulice se přirozeně posunul k soše a malbě, a jak ve Vizitce řekl, posledních deset let se opakovaně věnuje zkoumání tvarů. „Zajímají mě kontrasty mezi oblým a hranatým, mezi anorganickým a organickým,“ nastiňuje svou cestu. Obrazy a 3D graffiti dnes vystavuje po celém světě, v současné době jsou jeho barevná reliéfní plátna k vidění v pražské Ville Pellé na výstavě Kód geometrie, kam byl přizván, aby se dal do uměleckého dialogu s průkopníkem geometrické abstrakce Vladislavem Mirvaldem (1921 – 2003).

Jan Kaláb: Triptich Vibration

„Abstrakce je pro mě silná v tom, že ve mně vzbuzuje představivost. Baví mě, když můžu výklad, to tajemství díla, nechat na divákovi. V tom je abstrakce geniální,“ říká Kaláb. Ve Vizitce také detailně popsal, jak pod vlivem Mirvaldových obrazů zúžil vlastní barevnou škálu, a zamýšlel se nad rolí počítače ve výtvarném umění před desítkami let a nyní.

Jan Kaláb: Shluk atomových polí

Z ulice do galerie? Přirozený vývoj

Kalábovo jméno je spojené s prostorem někdejší libeňské trafostanice neboli Trafačky, která mezi lety 2006 až 2014 sloužila jako umělecký prostor pro nastupující generaci, k níž Kaláb patřil. Ten dům již nestojí, Traffo Gallery se ale přesunula do Holešovic a Kaláb se spolu se svými kamarády Michalem Cimalou a Blankou Čermákovou stará o její provoz a dramaturgii. Když přijde řeč na „přesun“ práce někdejších autorů graffiti a současných malířů do galerijních prostorů, mluví o přirozeném vývoji, který vyplynul ze změny priorit i přístupu k tvorbě. Odmítá také názor, že nyní svým konáním rozporuje to, čím žil v minulosti. „Fascinuje mě, že někdo přesně ví, o čem celá graffiti scéna je. Spousta lidí má pocit, že šlo o boj proti systému, mně šlo ale vždycky hlavně o zviditelnění, o výtvarnou stránku, o to, kdo udělá větší a lepší graffiti ve veřejném prostoru zneužitém k našemu obrazu. Společnosti se to možná mohlo zdát jako protest, ale nás nějaká společnost vůbec nezajímala. Kdybychom nesouhlasili se systémem, tak to na ty zdi rovnou napíšeme,“ vysvětluje.

Jan Kaláb: Napětí mezi modrou a červenou

Na letošním festivalu Signal představí Kaláb další uměleckou polohu, která ho zajímá. Už v minulosti se věnoval formátu 3D graffiti, teď do pražských ulic vysílá první pohyblivou virtuální sochu s názvem Mechanická galaxie, již divák uvidí přes aplikaci v mobilním telefonu. „Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, spojuje nové technologie s veřejným prostorem,“ konstatuje.

Spustit audio

Související