Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, spojuje nové technologie s veřejným prostorem, říká výtvarník Jan Kaláb
Když se Jan Kaláb rozhodl, že je na čase začít malovat i něco jiného než písmena na pouliční zdi, musel tomu taky přizpůsobit techniku. Spreje a válečky tak nahradil štětci. „Na obrazech musíte na rozdíl od zdí řešit každý milimetr. Trvalo mi několik let, než jsem se se štětci naučil pracovat,“ říká. Absolvent Akademie výtvarných umění a jedna z postav někdejší graffiti scény Kaláb byl ve Vizitce hostem Markéty Kaňkové.
Point nebo Splesh – pod těmito přezdívkami rozjížděl v devadesátých letech Jan Kaláb svou uměleckou dráhu coby (takzvaný) streetartista a autor graffiti. Od umění ulice se přirozeně posunul k soše a malbě, a jak ve Vizitce řekl, posledních deset let se opakovaně věnuje zkoumání tvarů. „Zajímají mě kontrasty mezi oblým a hranatým, mezi anorganickým a organickým,“ nastiňuje svou cestu. Obrazy a 3D graffiti dnes vystavuje po celém světě, v současné době jsou jeho barevná reliéfní plátna k vidění v pražské Ville Pellé na výstavě Kód geometrie, kam byl přizván, aby se dal do uměleckého dialogu s průkopníkem geometrické abstrakce Vladislavem Mirvaldem (1921 – 2003).
„Abstrakce je pro mě silná v tom, že ve mně vzbuzuje představivost. Baví mě, když můžu výklad, to tajemství díla, nechat na divákovi. V tom je abstrakce geniální,“ říká Kaláb. Ve Vizitce také detailně popsal, jak pod vlivem Mirvaldových obrazů zúžil vlastní barevnou škálu, a zamýšlel se nad rolí počítače ve výtvarném umění před desítkami let a nyní.
Z ulice do galerie? Přirozený vývoj
Kalábovo jméno je spojené s prostorem někdejší libeňské trafostanice neboli Trafačky, která mezi lety 2006 až 2014 sloužila jako umělecký prostor pro nastupující generaci, k níž Kaláb patřil. Ten dům již nestojí, Traffo Gallery se ale přesunula do Holešovic a Kaláb se spolu se svými kamarády Michalem Cimalou a Blankou Čermákovou stará o její provoz a dramaturgii. Když přijde řeč na „přesun“ práce někdejších autorů graffiti a současných malířů do galerijních prostorů, mluví o přirozeném vývoji, který vyplynul ze změny priorit i přístupu k tvorbě. Odmítá také názor, že nyní svým konáním rozporuje to, čím žil v minulosti. „Fascinuje mě, že někdo přesně ví, o čem celá graffiti scéna je. Spousta lidí má pocit, že šlo o boj proti systému, mně šlo ale vždycky hlavně o zviditelnění, o výtvarnou stránku, o to, kdo udělá větší a lepší graffiti ve veřejném prostoru zneužitém k našemu obrazu. Společnosti se to možná mohlo zdát jako protest, ale nás nějaká společnost vůbec nezajímala. Kdybychom nesouhlasili se systémem, tak to na ty zdi rovnou napíšeme,“ vysvětluje.
Na letošním festivalu Signal představí Kaláb další uměleckou polohu, která ho zajímá. Už v minulosti se věnoval formátu 3D graffiti, teď do pražských ulic vysílá první pohyblivou virtuální sochu s názvem Mechanická galaxie, již divák uvidí přes aplikaci v mobilním telefonu. „Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, spojuje nové technologie s veřejným prostorem,“ konstatuje.
Související
-
Je to studené a odtažité, říká o on-line výuce na UMPRUM Juraj Horváth
Jako grafický úpravce nebo ilustrátor se podílel na vzniku desítek knih. Vede Ateliér ilustrace a grafiky na UMPRUM a podílí se na organizaci festivalu Tabook.
-
Jan Měřička: Otisk je pro grafiku cosi nesmírně důležitého, jakési potvrzení existence
Grafik Jan Měřička, na sebe poprvé významně upozornil koncem 90. let svými velkoformátovými lepty a originálními uměleckými ilustracemi knih Jaromíra Typlta.
-
Prožij, napiš, nakresli sám. Autobiografické komiksy jsou můj nejoblíbenější žánr, říká ilustrátorka
Má ráda hudbu z muzikálů. Z fascinace gotickou architekturou a postapokalyptickými prvky vznikl její autorský komiks Klášter nejsvětějšího srdce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
