Jeseníky jsou magické hory. Chtěla bych jim věnovat víc knih, říká spisovatelka Markéta Pilátová
Román pojmenovaný Senzibil vydala na sklonku loňského roku spisovatelka, překladatelka a hispanistka Markéta Pilátová. Inspirovaný je postavou, kterou znali její příbuzní, a také touhou říct, jak těžké je hodnotit činy druhých. O knize, o horách i o víře nejen v Latinské Americe mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Slunné a temperamentní země Latinské Ameriky a městečko Velké Losiny v podhůří Jeseníků. Jako kdyby na světě neexistovaly větší geografické extrémy. K životu Markéty Pilátové ale neodmyslitelně patří obě destinace. Dlouho žila v Argentině i Brazílii, do Jeseníků se pravidelně vrací od devatenácti let a před rokem v jejich bezprostřední blízkosti zakotvila. „Po sedmi letech v Latinské Americe mi zasněžené hory připadají nové a plné jiných vůní. Život v Čechách vnímám jako exotické prázdniny,“ usmívá se.
Jeseníky jsou pro ni magický kraj, který leccos zkusil: těžily se tu rudy, po místních hvozdech táhla německá i rudá armáda, silné příběhy v horách žilo a žije české i německé obyvatelstvo. To všechno, spolu s čarodějnickými procesy na losinském zámku, Markétu Pilátovou fascinuje. Se svým manželem, redaktorem Respektu Jiřím Sobotou, se Jesenicku chce věnovat i v jejich rozepsané knize o lidech, kteří se vzdali šramotu světa, aby se mohli ponořit do sebe. Patří mezi ně například malíři Anežka a Miroslav Kovalovi: dobrovolně se stáhli z normalizačního uměleckého života a žijí a tvoří v tichu moravské vesnice.
Čtěte také
„Jeseníky jsou plné takových osudů. Tomu kraji bych chtěla věnovat víc knih, je to nesmírně zajímavé území, které po vyhnání Němců začalo patřit lidem z různých koutů. Ale zajímá mě i historie německého osídlení před dvěma válkami, Němci žili v horách po staletí a vytvořili krásné věci,“ konstatuje.
Já bych to nikdy neudělal
V románu Senzibil o mužích, kteří rozdílně zacházejí se svými zvláštními mentálními schopnostmi, se Markétě Pilátové protnuly zkušenosti z Latinské Ameriky, kde má, jak ve Vizitce detailně popsala, nezastupitelné místo víra, rituál a magie, i reálie z okolí jejího současného bydliště. Románová postava Rudy má reálný předobraz – je jím senzibil, kterého znal manžel i tchán autorky a ona o něm v televizi viděla dokument. Následné rešerše ji zavedly až k Ústavu pro zkoumání paranormálních jevů, který – pod jiným názvem – od sedmdesátých let až do revolučního období v Československu opravdu existoval a snažil se paranormální jevy využít k rozvoji socialistického hospodářství.
Jako čtenářka se Markéta Pilátová z knih ráda dozvídá nové věci, poctivá rešerše je pro ni proto základem. Kromě samotné touhy po zkrocení nadpřirozených sil ale román Senzibil nabízí ještě jinou rovinu. „Chtěla jsem ukázat přístup naší generace k minulosti. Mladší senzibil odsuzuje staršího a je přesvědčený, že on by své schopnosti režimu nezaprodal. Ale tak jednoduché to není, i proto je nechávám totalitní minulost prožívat společně.“
Čtěte také
Ve Vizitce Markéta Pilátová mluvila také o své víře, o kreslení mentálních map příběhů, o prvotině Žluté oči vedou domů, o dětských knížkách, ve kterých dětem ukazuje, že existují i jiné způsoby života, anebo o psaní za poslechu hudby. Kupříkladu pro rozhovor vybraná skladba Leonarda Cohena The Gypsy´s Wife přímo inspirovala její povídku Sedlo, v níž se brazilský výrobce koňských sedel zamiluje do tulačky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
