Babička, co umí sjíždět zábradlí a dělat opičárny. Při psaní je mi nejlíp v prostoru dětské svobody a fantazie, říká Marka Míková

Co se to mihlo na balkoně v pátém patře věžáku? Mohl to být sousedův kocour, ale taky jaguár. Tedy alespoň v očích a otevřené duši režisérky, loutkoherečky, spisovatelky a hudebnice Marky Míkové, která z této představy ušila písničku pro svou kapelu Zuby nehty – a nechala si ji také pustit ve své Vizitce.

Marka Míková: O smutcích|foto:Fotobanka Pixabay

Kreativita a imaginace, zdá se, Marku Míkovou neopouští ani na moment. Od svých dvaačtyřiceti k písňovým textům a práci pro loutkové divadlo přidala i psaní knih pro děti, dodnes jich vydala skoro dvě desítky. „Když píšu knížku, je mi mnohem líp v prostoru dětské svobody a fantazie. Líbí se mi, že to může být vymyšlená věc, nemám ambice, aby zaujala dospělého,“ konstatuje. Sama už je také několikanásobnou babičkou, ostatně její kniha Babky o příbězích tří starších žen pojmenovaných Vomáčková, Kvasničková, Zelí je věnovaná společnému čtení prarodičů a vnoučat. Nejblíž Marce Míkové je prý babička Zelí – ta, která mívá ztřeštěné nápady. „Snažím se ze všech sil, ale nejsem ta dokonalá babička, co umí svíčkovou. Jsem spíš ta praštěná, co umí sjíždět zábradlí a dělá opičárny,“ usmívá se.

Metr, nůž a náušnice v kabelce

Čtyři její knihy získaly v minulosti nominaci na cenu Magnesia Litera, a nominovaná je i letos za vyprávění s názvem Kabát a kabelka, nechtěně zasazené do covidové doby. Co se stane, když člověk v liduprázdném městě potká ošuntělý kabát? „Přišlo to ke mně jako vtip. Myšlenka na kabát, který jde po ulici a já jdu za ním, mě pobavila, a tak jsem v tom pobavení chtěla zůstat. Příběh jsem si zapisovala do sešitu, který nosím v kabelce,“ říká.  V kabelce má v současné době kromě kusu papíru také nůž, metr, neboť v divadle, kterému se věnuje paralelně se všemi ostatními aktivitami, je občas třeba něco přeměřit, a taky čokoládu a náhradní náušnice a náramek. Šperky totiž ráda mění podle aktuální nálady.

Loutky Marky Míkové pomáhají nemocným dětem|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Ve Vizitce Marka Míková mluvila i o tom, jak loutkové divadlo během několika vteřin dokáže změnit náladu dětského publika, jak moc ji zajímá a naplňuje hledání vhodných témat pro dětské publikum projektu Loutky v nemocnici, anebo jak se jí podařilo setřást ze sebe strach ze smrti. Představila také bratrance své maminky, v severní Itálii populárního malíře Štěpána Zavřela. Na konci 50. let se mu podařilo do Itálie emigrovat během návratu z Albánie a Marka Míková o jeho životě a magickém domě napsala knížku Dům v Rugolu.