Někoho rozpláče, jiného přivede do transu. Tanec osvobozuje a rozvíjí představivost, říká choreografka Lenka Vagnerová
Nefunguje to tak, že si představení jen tak zopakuješ. Musíš jít dovnitř, být myšlenkami uvnitř, reagovat na partnera. Tanec je prostě dřina, říká jedna z výrazných tváří českého současného tance, choreografka a tanečnice Lenka Vagnerová. Její Company letos slaví deset let, a i díky Lenčině dřině funguje – na české poměry netradičně – jako soubor, jehož tanečníci dostávají stálý plat. Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.
Čtěte také
Pracovní sny a touhy v hlavě Lenky Vagnerové příliš prostoru nemají, život, inspirace a témata bere tak, jak přicházejí. Nicméně nepohrdla by spoluprací s Nickem Cavem, jehož divadelní projekty jsou pro ni stejně zajímavé jako jeho hudba. Ve Vizitce si tak v podání jeho kapely The Bad Seeds alespoň nechala zahrát skladbu Stagger Lee.
Do studia přišla s batohem plným knih od Edgara Alana Poea, právě jeho povídky totiž inspirují chystané představení Poe. Premiéru bude mít na konci dubna v Laterně Magice. „On je zkrátka klenot. Ačkoliv žil v časech tubery a smrt byla všude kolem něj, měl smysl pro ironii a jízlivost. Uměl popsat krásu života, krajinu, přírodu, ženy, ale taky emoce,“ vypočítává Lenka Vagnerová. V hlavních rolích Poea se představí Tereza Marečková a Vladimír Javorský, důležitá ale bude i vizualita: velké kyvadlo, lustr a komůrky, do kterých se tanečníci a tanečnice mohou schovat.
Ponořit se a chvíli zůstat pod hladinou
Ze slov i výrazu Lenky Vagnerové je zřejmé, že smysl jí dávají jen věci, do kterých se může ponořit, studovat je, dávat jim od rána do večera maximum. Taková je i taneční opereta María de Buenos Aires, již spolu se svou Company připravila pro prkna Městských divadel pražských. Kromě taneční složky se nadchla i pro velký průzkum odhalující, o čem přesně pojednává zdánlivě rouhačské libreto jeho autora Horacia Ferrery. Také o tom mluvila ve Vizitce detailně.
Čtěte také
I díky své houževnatost, nadšení pro tanec a tahu na branku dokázala ze své před deseti lety založené Company vytvořit na české poměry ojedinělý soubor společně pracující na denní bázi. „Makáme každý den, řád souboru a provozu je pečlivě připravený. Nemusíme tak řešit jednotlivé termíny a už ani stěhování z místa na místo. Když chcete mít laťku na nejvyšší možné úrovni, jinak to nejde,“ konstatuje. S Markétou Kaňkovou v rozhovoru probíraly, jak tanec dokáže člověka ovlivnit. Podle Vagnerové je tanec pro diváka, navyklého rychlému životu, terapeutickou záležitostí, v kombinaci s muzikou jej prý dokáže dostat až do meditativního stavu. „Spousta diváků sedí v hledišti ještě po představení, někdo se dokonce rozbrečí. Tanec taky rozvíjí představivost a osvobozuje od konkrétních informací, které člověk dostává v běžném životě,“ říká. Pro tanečníka je pak nástrojem pro vyjádření emocí a myšlenek, silně si skrz něj uvědomují tělo. Tento princip je podstatou Lenčiny taneční metody Talk Through Your Body. I o ní se v choreografčině Vizitce dozvíte více.
Související
-
Když se nehýbu, jsem nervózní a nepříjemná, říká tanečnice Veronika Knytlová
První představení, ve kterém Veronika Knytlová nemusela řešit žádné technické „parametry“ tance, se jmenovalo Průzor hrdlem a vzniklo ve spolupráci s Terezou Ondrovou.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
-
Mým tématem je hledání rovnováhy mezi autentičností a sebekontrolou, říká tanečnice Tereza Lenerová
Představení, na kterých se podílí, vznikají z osobních příběhů, z vnitřního puzení. „I díky tomu se dokážu lépe propojit s divákem,“ myslí si tanečnice Tereza Lenerová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
