Modrovousův hrad v Moravském divadle v Olomouci. Nový operní projekt o vnitřním sváru a hledání identity režíruje Daniela Špinar

Námětem opery na libreto Bély Balázse je mnohokrát různě zpracovaný příběh legendy o Modrovousovi, jehož poslední žena se nezdráhá odhalit hrozivá tajemství ukrytá v komnatách jeho hradu, za což má zaplatit vysokou daň. Balázsova verze příběhu je zredukována na základní konflikt mezi Modrovousem a Juditou a výsledkem je psychologické symbolistické drama. Hrad zde není hradem fyzickým, ale Balázs mu připisuje lidské vlastnosti. Příběh díky tomu obsahuje mnoho vrstev a potenciálních výkladů.

Čtěte také

Chci, aby se z konzervativní Olomouce stala součást progresivní evropské scény, říká Veronika Loulová, nová šéfka tamní opery a operety

Bartókova opera měla světovou premiéru v roce 1918 v Královské opeře v Budapešti. Libreto Balázs původně napsal pro Zoltána Kodálye. Všechny tři umělce spojovalo celoživotní přátelství, láska k maďarské lidové hudbě a zaujetí symbolismem a impresionismem. A k jejich propojení dochází i teď v Olomouci – Bartókovu zhruba hodinovou jednoaktovou operu doplní Kodályovy Tance z Galanty. A celé představení, které se hraje bez přestávky, orámují ještě dva Kodályovy mužské sbory. Tento projekt je součástí první sezóny nové šéfky operního souboru olomouckého divadla Veroniky Loulové, která přizvala ke spolupráci režisérku Danielu Špinar. 

„Opera je z mého pohledu zaměřena na téma, kterým se v tuto chvíli zabývám, a to je tranzice. Přemýšlím nad tím, kdo je muž a kdo je žena, jak jsou vnímáni ve společnosti, jaké se k nim pojí předsudky a stereotypy. Myslím, že do jisté míry je v každém člověku zakořeněn princip ženy i muže, tvoří jednotku, a přemítám, jak je důležité si to přiznat. Z tohoto úhlu vnímám vyznění opery tak, že pokud si Modrovous bere na hrad ženu, aby jí ukázal sedm zamčených komnat, přeneseně mluví o tom, že když si muž ve svém životě připustí své ženské stránky, stává se celistvým,“ vysvětluje svou interpretaci Špinar.

Na choreografii se s Danielou Špinar podílí tanečník souboru baletu Tono Ferriol, na inscenaci se dále podílejí Lucia Škandíková (scéna), Linda Boráros (kostýmy), Karel Šimek (Light design) a Vilma Bořkovec (dramaturgie). Pod taktovkou dirigenta Petra Šumníka se v hlavních rolích v alternaci představí sopranistky Barbora Řeřichová a Radoslava Müller (Judita), a basisté Jiří Přibyl a David Szendiuch (Modrovous).