Chci, aby se z konzervativní Olomouce stala součást progresivní evropské scény, říká Veronika Loulová, nová šéfka tamní opery a operety
Když si Veronika Loulová jako malá holka chtěla doma zatancovat s hudbou, musela vybírat z klasické čtyřky Haydn – Mozart – Beethoven – Bach. „U nás hrála vždycky jen klasika. Táta působil ve sboru ve Státní opeře a v létě nás hlídal tak, že nás bral s sebou,“ říká. I proto pro ni opera představuje to nejbezpečnější prostředí.
Od příští sezony bude svůj experimentální přístup k žánru posílat do světa jako šéfka opery a operety Moravského divadla Olomouc. Ve Vizitce s ní mluvil Michal Bureš.
Původně směřovala na hereckou a pěveckou dráhu, v patnácti se ale rozhodla, že nebude jen „ksichtík, který interpretuje.“ Milovala hudbu i výtvarné umění, ostatně o olomoucké výstavě konceptuálního umělce Marka Thera v galerii Telegraph mluvila nadšeně hned v úvodu Vizitky. Jenomže nevěděla, jak své lásky propojit. S radou přispěchal až otec, který Veronice prozradil, že její dilema by mohla vyřešit operní režie. V ten moment bylo rozhodnuto.
Čtěte také
Na přijímačky na operní režii na HAMU se cíleně připravovala už na hudební větvi pražského gymnázia, kde se spolužáky založila spolek Studentská opera, později Run Operun. Jako umělecké vedoucí spolku působí dodnes. „Připravili jsme několik operních árií, spolužáci z výtvarné větve dělali kostýmy, ti, které bavil film, představení točili. Připravili jsme si portfolio, které nám pak u zkoušek na naše obory dobře posloužilo,“ vzpomíná.
Napište to pro Olomouc!
Zatímco z počátku měl její spolek parametry výsostně studentské, postupně se propracoval ke čtyřem premiérám ročně. S vědomím, že operu chce dostávat i k publiku neopernímu, do inscenací zapojovat mladé tvůrce, experimentovat, spolupracovat se zahraničními domy a také oslovovat soudobé skladatele, aby psali nová díla speciálně pro hanáckou scénu, se Veronika Loulová přihlásila do výběrového řízení na nového šéfa operního a operetního souboru Moravského divadla Olomouc. Původně si myslela, že její koncepce jen trochu poškádlí olomoucký konzervatismus, nakonec ale uspěla – a na Hanou se přesouvá i s dlouholetými spolupracovnicemi, dramaturgyní Vilmou Bořkovec a šéfkou managementu Andreou Spišákovou. „Ráda bych, aby se z konzervativní scény stala progresivní součást scény středoevropské. Myslím si, že do Olomouce přinášíme nadhled,“ konstatuje.
Čtěte také
Ve Vizitce také popsala svůj přístup k chystaným inscenacím, na nichž spolupracuje například s bratry Cabanovými, Danielou Špinar nebo Jiřím Havelkou. S ním chystá Mozartova Tita, přičemž o vizuály se postará pražská úderka Wariot Ideal, úzce spjatá s pražskou experimentální scénou Alfred ve dvoře. „S Jiřím je to třaskavá spolupráce, pilně pracujeme už dva měsíce a hodně spolu řešíme, co tato silně politická opera dnes může divákovi dát. Nicméně Titus je Mozartův poklad, z té hudby jsem nadšená,“ říká Veronika Loulová. Jejím jazykem je sice opera, inspiraci ale kromě výtvarného umění hledá i v činohře, kterou taktéž studovala, filmu a v hudbě. Její Vizitku zakončil úryvek skladby Mad Rush od Philipa Glasse.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Objížďka. Hořká komedie o transportu politického vězně do vyšetřovací vazby
-
Molière: Don Juan. Strhující tragikomedie o slavném svůdci žen. Zakázaná klasika na Vltavě
-
George Orwell: 1984. Vize totalitní společnosti v dramatizaci slavného antiutopického románu
-
Boualem Sansal: Němcova vesnice. Slavný román vězněného alžírského spisovatele
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.