Milena Bartlová: Ty vaše rody!

V českých dějinách potenciálně rozkladný konflikt končící vyvražděním rodu Vršovců najdeme jen na jejich počátku, a proto o něm není mnoho spolehlivých informací. Přesto mívám chuť svolávat hněv nebes na panovnické rody, mezi něž je dnes standardně rozparcelována chronologie českých dějin i dějin umění.

Čtěte také

Milena Bartlová: Kytky, kam se podíváš

V Národním muzeu nyní probíhá velká výstava s jednoduchým názvem Přemyslovci. Připomíná tzv. vymření české domácí dynastie takzvaně po meči, po vraždě krále Přemysla III. Otokara, který nezanechal legitimní potomky. Jenže rodová posloupnost zprostředkovaná Eliškou Přemyslovnou, jež se stala v roce 1310 první manželkou lucemburského krále Jana zvaného Slepý, legitimizovala také následující Lucemburky, včetně slavného českého krále a římského císaře Karla IV.

Ženy byly pro rodově konstruované vladařské genealogie naprosto klíčové. Jednoduše proto, že takové posloupnosti byly dány narozením. Matka je na rozdíl od otce vždy jistá, a proto byla mateřská linie zásadní i ve společnostech, kde se na rozdíl od zmíněné anglické královny Alžběty samy ženy vladařkami stát nemohly.

Čtěte také

Milena Bartlová: Proč památky?

Výstava nemá jiné ambice, než ukázat přemyslovské období českých dějin jako krásnou, pohádkovou minulost zbožných králů a královen. Problematizaci toho, co si návštěvnictvo více či méně pamatuje ze školy, tu nečekejme stejně jako třeba téma krajiny a ekologie. Návštěva výstavy vám umožní pokochat se velkým množstvím uměleckých i praktických předmětů včetně početného souboru moderních faksimilií či maket iluminovaných rukopisů, digitálně rozpohybovaných obrázků a náznakového modelu nástěnných maleb ve Znojemské rotundě.

Šla jsem na výstavu proto, že je tu hodně uměleckých děl, shromážděných z celé země. Bohužel ale textové informace na popiskách nadbytečně zjednodušují a vyskytují se v nich i hrubé věcné chyby. Což není překvapivé, když autorský tým nezahrnul žádného uměleckohistorického specialistu na středověk.

Čtěte také

Milena Bartlová: Bitva s Peršany

Pokud máte rádi uklidňující prezentaci minulosti bez překvapení, potěší vás. Je ale myslím škoda, že výstava nemá ambici dělat trochu víc. Třeba se znovu začít zabývat složitějšími charakteristikami minulosti, než je hierarchické rodové schéma panovníků z boží milosti. Přibližně sto let po vymření Lucemburků a s nimi finálně i Přemyslovců nastoupil na český trůn habsburský rod.

Mezitím se ale dělo v českém království něco důležitého a dost originálního: královský trůn byl obsazován ne podle rodu, ale na základě volby shromáždění tzv. stavů. První takto zvolený král, Jiří z Poděbrad, dokonce patřil k místní husitské církvi a ztělesňoval jako první v Evropě vzájemnou toleranci obyvatelstva ve víře, jež následovala po kruté válce, dnes bychom řekli občanské. Nemyslím, že bych byla sama, komu to připadá jako aktuálnější téma pro dnešek a chcete-li, i pro hrdost na národní dějiny.