Markéta Pilátová: Kam na to chodím
„Kam na to prosimtě chodíš?” Optal se mě jednou poněkud zděšeně můj muž. Právě jsem mu nadšeně líčila, jak v budoucí dětské knize Čivavy z Ostravy budou malé čivavy nosit takový obleček a v postranních kapsách budou mít skládací žebříčky, aby mohly snadno vylézt na jezdící schody v obchodním domě. „Jak tě něco takového proboha může napadnout?” To kdybych věděla!
Čtěte také
Jenže, nápady ke mně chodit musí. Nápady mě živí. A tak je často pozoruju. Analyzuju, co je nejlépe a v jakou dobu naláká a co potřebují k tomu, aby se objevily. Jaké prostředí se jim líbí, čím se živí, pro změnu, ony.
Vypozorovala jsem, že k práci potřebuju župan. Zelený s puntíky. Dlouhý až na paty. Je chlupatý a vypadá jako kůže puntíkovaného grizzlyho. Když se do něj navleču, jako bych na sebe navlékla svoje pravé já. A celý den pak župan nesundám.
Čtěte také
Jednou jsem v něm sbírala rajčata na záhonu. A nápady mají ten župan rády. Vyhledávají jeho společnost. To jsem si ověřila snad stokrát. Jakoby ten můj pracovní oděv rozepl vzadu v hlavě mrazivou svorku. Rozpustil absurditu existence všech pilných Ferdů mravenců a hrdinů práce všeho druhu, co pobíhají ze schůzky na schůzku, ze schůze na schůzi, z obchodu do obchodu, z kanceláře do kanceláře a přeskakují z úkolu na úkol.
Župan mě zahřeje, naladí a jeho hebkost a teplo rozpustí v hlavě představy, že tohle pilné snažení a dřina jsou užitečné, že tohle je skutečná práce, díky níž se dá v našem krutém světě přežít. Díky županu se stávám ženou v županu. Je mi teplo, župan je hebký a v zimě v něm chodím bosky po sněhu nasypat zrní ptákům ke krmítku a v létě brzy ráno trhat zeleninu na záhon.
Čtěte také
Župan taky produkuje zvláštní kyseliny, které se v mozku mění na zápletky, zárodky a zámotky příběhů a ty jeho hebkost a měkkost a teplo vyhledávají. Mým jediným úkolem a skutečnou prací je pak udržovat župan při správné teplotě, což se nejlépe dělá v posteli. Někdy ležím naprosto nehybně jako katatonický brouk, hodiny hledím do stropu a skutečně hluboce a těžce pracuju. Znechucená rodina chce jít na túru, na nákup, do hospody, nebo se dívat na film a já marně vysvětluju, že jsem zrovna v práci.
Občas se mě někdo zeptá, co má dělat, aby začal psát? Jak překonat strach z bílé stránky a neschopnosti se rozhoupat a něco, cokoli na ni načmárat?
Nejsem žádný kariérní poradce, takže můžu klidně odpovědět: „Kupte si pořádný župan, který budete doopravdy milovat a vášnivě se v něm dokážete válet celé dny na gauči, nebo v posteli. A válejte se tak dlouho, dokud vás něco pořádného nenapadne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
