Markéta Pilátová: Když mladí čtou knihy
Knižní veletrh v mexické Guadalajaře je ohromný. Vypadá jako vlnící se moře plné lidí, kteří mají rádi knihy. Čtou je, nabízejí, prodávají, kupují a baví se o nich. Veletrh, kterému se říká FIL de Guadalajara, je bez přehánění nejdůležitější knižní událost hispánského světa.
Letos byla hlavním hostem Evropská unie a na veletrh jela i česká delegace. Já se těšila především na to, že uvidím davy mladých čtenářů. Těmi je totiž veletrh v Guadalajaře proslulý. A v dnešní době, kdy se pořád dokola omílá klišé o tom, jak mladí lidé nečtou, právě mladé lidi dovede FIL ke knihám přilákat.
Čtěte také
Kromě literárních čtení, debat a klasických setkání pořádá totiž veletrh ještě jeden druh setkávání – Ecos de la FIL, čili ozvěny veletrhu. Každý pozvaný spisovatel má jeden veletržní den vyhrazený pro jednu školu v okolí Guadalajary.
Akce má začít v poledne, ale ředitelka školy v Lázaro Cardenas Griselda přijíždí už v devět ráno. Cesta do Lázaro Cardenas trvá asi dvě hodiny, což v tak ohromné zemi jako je Mexiko není žádná velká vzdálenost. Griselda se hned na první křižovatce vyptává, jak moc znám mexickou hudbu a co bych si chtěla pustit. Společně si pak notujeme u písní Facunda Cabrala a Lily Downs a za okýnkem se vlní zelené lesy a šedé vody jezera Chapala.
Čtěte také
Griselda mi vypráví, jak ji od malička zajímala politika, protože tatínek byl aktivním členem strany PAN a ona jako malá roznášela letáky a prodávala na schůzích občerstvení. To mě zajímá, protože právě píšu článek o latinskoamerických političkách, ale Griselda pochybuje o tom, že by se v Mexiku dostala na prezidentské místo jedna ze dvou současných horkých kandidátek. „Nakonec tam stejně nastrčí nějakého chlapa, který to vyhraje, uvidíš,” tvrdí skepticky.
To už ale zastavujeme před mohutnou železnou bránou střední školy, kde mám mít čtení a setkání s místními studenty. Všechno je dokonale připravené. Na zahradě čeká asi padesát mladých lidí, velká obrazovka, na kterou můžu promítat ilustrace ze španělského překladu knížky Arnoštova cesta.
Čtěte také
Jakmile skončí čtení, začne drobně mrholit a tak se přesuneme do třídy. Studenti mají připravené dotazy, které se týkají psaní, a já jsem nadšená, jak moc jdou do hloubky. Jeden student se mě třeba zeptal, jakým způsobem zvládám stavy, když se mi psaní nedaří, nebo když mám pocit, že psaní knih nemá v dnešní době žádný smysl.
Podívám se do těch mladých, dychtivých tváří, které čekají, co řeknu. Řeknu po pravdě, že když mám pocit, že psaní knížek není k ničemu, vzpomenu si na podobná setkání jako je tohle. Na to, že existují mladí čtenáři, kteří mají kromě mobilu na nočním stolku i knížku. Třeba tu, kterou si odnesli z veletrhu v Guadalajaře. Spoustu takových pak potkávám přímo na veletrhu. Nesou si pod paží nejčastěji knihy zabalené v hnědém papíře, které si pořídili v oblíbené akci „schůzka na slepo”, nebo se probírají ohromnými koši s knihami vedle nakladatelských stánků. A s knihami se taky fotí a já mám pocit, že knihy jsou cool předměty, které k lidstvu patří a patřit budou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka