Markéta Pilátová: Holčička ze známky a prezidenti
Eva Haňková - Neugebauerová, které bude příští rok sto let, řekla, že prezident Petr Pavel přijel, aby ukázal, že patříme k sobě, ať jsme kdekoli. Za svůj život se setkala už se třemi prezidenty.
Poprvé s T. G. Masarykem. Tehdy tříletá Eva si to setkání pamatuje. Československo vzniklo před deseti lety a ve Žďáře nad Sázavou, kde rodina Evy bydlela, se oslavovalo. Všichni se nejvíc těšili na „tatíčka” prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který měl na oslavy přijet.
Přijel, a když mu malá Eva v kyjovském kroji podala kytičku, vzal ji do náručí a zvedl do vzduchu. Podívali se na sebe. Prezident a dítě. A na pódiu fotograf zmáčknul spoušť a ten krátký okamžik změnil Evě Haňkové život. Nejdřív to byla fotka v novinách a časopisech, pak o deset let později při dalším výročí i poštovní známka s nápisem „Měj úctu k duši dítěte”.
Eva se ve třinácti letech stala celebritou, za kterou jezdili filatelisté z celé republiky, aby se jim na známku podepsala. Pak ale přišla okupace, známka, která byla symbolem první republiky, se schovávala.
Po únoru 1948 se Eva rozhodla emigrovat, nechala v podnájmu v Praze všechny věci a jen ve starém kabátě přešla hranici na Šumavě a dostala se až do Spojených států, kde pak prožila celý život. O Vánocích po sametové revoluci ji přijal i Václav Havel, který ji prý odmítl vzít do náručí.
Čtěte také
Eva si ale nepamatuje, že by některý z už demokratických prezidentů navštívil Chicago, kde žije jedna z největších českých komunit v zahraničí. A proto ji letošní návštěva prezidenta Petra Pavla na konci září, skutečně dojala.
Zpaměti odříkává: „V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj.” A dodává, že hodně českých exulantů, kteří marně v cizině hledají čeho pevného se chytit, si neuvědomuje, že „mezi Čechy domov můj” je řešení jejich pocitů vykořeněnosti.
Čtěte také
Eviny děti mají české občanství, vnuci si o něj žádají a Eva s nimi vždycky mluvila česky a odmítala výmluvy ostatních krajanů, kteří s dětmi česky nemluvili, poukazovali na to, že děti to nebudou potřebovat, protože komunismus nikdy neskončí. Eva naopak objednávala české knihy u známé importérské firmy Pancnar a Rohel.
Když potom odpovídala na dotazy při čtení knihy o jejím životě „Holčička ze známky“, na českém konzulátu v Chicagu řekla: „Sem jsme celých čtyřicet let ani nepáchli, komunistickým úřadům jsme se vyhýbali,” vzpomíná na dobu, kdy český konzulát emigranty především špicloval. „Nikdy by mě nenapadlo, že tady budu sedět a povídat o Masarykovi,” celá září a publiku vypráví o svém životě bez pomoci mikrofonu, zvučným hlasem bývalé profesorky latiny.
Čtěte také
Žena, která zažila nástup prvních automobilů, dospívala za nacismu a pak vařila knedlíky s vyhnanými sudetskými Němci, které potkala v utečeneckých táborech, kde stejně jako ona čekali na odjezd do Ameriky a u večeře s nimi zpívala české lidovky, byla celý život symbolem. Naprostá náhoda ji dostala do role „holčičky ze známky”, symbolu optimismu a naděje první republiky.
České knihy si dnes neobjednává u firmy Pancnar a Rohel, ale přes Kosmas na internetu. V Kalamazoo ve státě Michigan, kde dnes bydlí, stojí na stole váza a v ní ohromná kytice, kterou dostala od prezidenta Petra Pavla. Eva se na ni zálibně dívá a už po několikáté mi důrazně opakuje: „Mezi Čechy domov můj.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
