Magdalena Platzová: Mezi horami, mezi stránkami
V zimě tu svítí slunce pouze od jedné do tří odpoledne, po zbytek dne je údolí ve stínu. Ale zas není nouze o sníh. Nebyla ani letos, i když všechny lanovky a vleky byly zavřené.
Na prázdninový ruch to nemělo valný vliv, na pohled se dokonce zdálo, že rekreantů, jak se říkalo kdysi, dorazilo víc než jindy. Nerozptýlili se ale po sjezdovkách, trávili dny v okolí vsi.
Čtěte také
Po cestách, které jsme si v minulých letech museli s manželem prošlapávat, chodila letos celá procesí, pěšky nebo na sněžnicích. Také na jindy osiřelé běžkovací dráze bylo živo. Ženy, muži a děti odhodlaně šoupali nohama, sem tam se ozval vzdech nebo stížnost. Pro mnohé to bylo poprvé. Ale na tvářích byla znát odvaha a často nadšení. Konečně něco nového po letech sjíždění s kopce.
Ošlehaní horští vlci, kteří by normálně učili děti lyžovat, letos vodili po svazích skupinky k dobrodružství odhodlaných turistů se sněžnicemi na nohou, každý za sebou táhl boby. Nějak si vydělat musí. Asi největší zájem byl o výpravy na skialpových lyžích, ale těch nebylo ve vsi dost. Snowboardisté lezli do kopce pěšky, prkno na zádech. Ale byly to spíš ojedinělé pokusy.
Vyjít sjezdovku víc než jednou je totiž opravdu namáhavé, což vím, protože jsem to zkoušela.
Čtěte také
Nicméně, podíváte-li se na to trochu z výšky, bylo v tom něco velmi povzbudivého. Ve všem tom pinožení se po kopcích, v návratu k vlastním silám.
V Bonneval sur Arc jsme letos byli počtvrté. Je to poslední obec na konci údolí řeky Arc, ve výšce 1800m. Jezdíme tam autobusem z Modane, kam dojedem z Lyonu vlakem. V zimě tu silnice končí, ale v létě lze serpentinami pokračovat až do průsmyku Col de L´Iseran ve výšce 2770 metrů a potom do Itálie. Běžně se stává, že jedinou příjezdovou silnici zavalí lavina a odřízne vesnici od světa.
Zdejší hory neokouzlují na první pohled, jejich krása se vyjevuje postupně. Jsou strohé, drsné, plné ledu, ohlodané větrem a bez stromů. Na úbočích trčí balvany z jazyků šedé suti. Poletují tu hejna vran, občas dravec. Vyhlíželo by to jako černobílá fotografie, nebýt modrého nebe a záplavy umrzlých červených bobulek na keřích.
Čtěte také
Nejvíc obyvatel Bonnevalu, kterých je dnes asi 260, má jméno Blanc jako Bílý. Druhým nejčastějším příjmením je Anselmet. Na památníku obětem první světové války, který se nachází na plácku mezi pekárnou, řeznictvím, radnicí a hospodou, je hned šest mladých mužů toho jména. Polovina z celkového počtu padlých.
Domy jsou postaveny z šedého kamene, pokryté břidlicí. Splývají s okolím. Vesnice by nebyla zdálky ani vidět nebýt špičaté věže kostela Nanebevstoupení Panny Marie.
Kostelík bývá vymrzlý, ale přesto je v něm útulno. Hned vlevo za křtitelnicí se nachází polička s knihami. Lze si je vzít nebo vypůjčit, třeba na rok. Při návratu z letošní dovolené nám batohy pěkně ztěžkly.
Čtěte také
Mezi jiným v nich přibyla fotografická publikace o baroku v kraji Maurienne, vzpomínky katolického kněze pronásledovaného v době francouzské revoluce a úvahy papeže Františka. Dále dvě stařičké ohmatané knížky v kapesním formátu, s vloženými svatými obrázky z poutí a modlitbami. Vypadá to, že někdo pobožný ve vsi zemřel. Zbožný život od Svatého Františka Saleského vázaný v kůži, má mezi stránkami vložené také známky z dopisů, ze Švýcarska a ze Španělska. A z chatrného Podobenství Ježíše Krista vypadl malý kovový knoflík.
Snad mezi stránkami sedí i duše jedné z místních babiček. Přísných, promodlených, s očima jako průzračné střípky nebe. Možná jsme si ji odvezli do Lyonu i s jejími knížkami, vzali jsme ji k sobě na návštěvu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
