Magdalena Platzová: Kouzlo růže májové

10. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tvůrce parfémů Jacques Cavallier-Belletrud

Dnes  ráno bych se s vámi ráda podělila o jeden rozhovor, který mne před lety natolik fascinoval, že jsem si jej vytrhla z jakéhosi časopisu a schovala do šuplete psacího stolu.

Byl to jeden z časopisů pro ženy, snad Marie-Claire, které si občas dělají reklamu tím, že se rozdávají lidem zadarmo na letištích. Rozhovor se nacházel v rubrice Beauté – tedy Krása, ale pochybuji, že si jeho autorka, nějaká paní du Laz, může být vědoma toho, jak trvalý otisk krásy se jí těmi několika odstavci podařilo vyvolat.

Čtěte také

Pán, jehož se vyptávala, se jmenuje Jacques Cavallier-Belletrud. Naposledy mi vytanul na mysli včera, ve vlaku, po cestě z jihu Francie, kdy jsem na patře a v chřípí ještě cítila sladkou a teplou vůni borovic a závan moře.

Jacques Cavallier-Belletrud je tvůrce parfémů. Narodil se před 58 lety ve  městě Grasse, které je kolébkou voňavkářského průmyslu a nachází se v přímořských Alpách, na sever od Cannes. Jeho otec  byl voňavkář i jeho dědeček, tradice sahá pět generací zpět. On sám byl prý získán pro voňavkářství už v pěti letech, kdy mu dal tatínek přičichnout ke vzorku Růže májové – Rosa majalis, a tím jej okouzlil. Postupně mu pak svoje umění předával, tak jako je on nyní předává svojí dceři.

Jacques Cavallier- Belletrude už jako dospívající chlapec míchal voňavky a postupně nasbíral rozsáhlý rejstřík vůní, které nemá uloženy nikde jinde než ve své hlavě.

Čtěte také

Nejméně pět tisíc vůní prý má v té pomyslné knihovně a denně, aby se udržel v kondici, několik z nich procvičuje. Tak jako si sportovec udržuje svaly.  Jde o to nezapomenout asociace, které se k jednotlivým vůním pojí. Každá ztělesňuje nějaký okamžik, osobu, krajinu nebo pocit. A z těchto jednotlivých motivů pak tvůrce komponuje parfémy.

Jen malé procento z nich se dostane k zákazníkovi, většina jsou prý pokusy, které skončí buď na smetišti, nebo jsou odloženy k pozdějšímu dopracování. Každá hotová voňavka ztělesňuje nějakou tvůrcovu myšlenku. Parfém bez myšlenky prý nefunguje. A tvůrčí proces pokaždé začíná touhou. 

Tvůrčí akt je radostný, ale po jeho skončení nastává deprese. V každém parfému, který dokončím, říká Cavallier-Belletrud, je celé moje srdce a celá má znalost. Když jej odevzdám, je to, jako by mi něco vyrvali, dva nebo tři dny jsem v depresi a mizím někam sám, většinou do hor.

Čtěte také

Tajemstvím a nutným předpokladem jeho tvorby je, podle jeho slov, zachovat si svěžest smyslovou i emotivní. Život v provensálském městečku Cabris k tomu prý hodně přispívá.

A teď poslouchejte, jak tenhle šťastlivec začíná svůj pracovní den:

„Každé ráno vstávám v pět hodin před nádherným panoramatem – vidím od nás až na Korsiku. Všichni ještě spí a já se koupu ve speciálních pěnových koupelích, které mám připraveny na míru, abych čichal buď nějakou esenci, jednotlivou složku, anebo parfém, na kterém právě pracuji. A vše postupně zapadne na svoje místo.“

„Nevěřím v tvůrčí utrpení,“ říká Cavallier-Belletrud. „I když je to složitý proces, musí zůstat aktem lásky. Vždyť parfém ožívá až skrze ženu, která jej nosí.“ Zde spisovatel zavírá oči a sní. Není i kniha aktem lásky, který ožívá jen skrze čtenáře?

parfémy, voňavky, vůně

A co je oblíbenou vůní Jacquese Cavalliera- Belletruda? Jako Japonci prý sleduje jednotlivé sezóny. V lednu kvete v jeho kraji mimosa. Pak fialka. Pak květ pomeranče. Následuje růže májová, narciska a nakonec král jasmín, který kvete po celé tři měsíce. Nic prý není nikdy vyčerpáno ani dáno. Celý život by člověku nestačil, říká Cavallier-Belletrud, aby znovu po roce objevil jednu jedinou květinu.

autor: Magdalena Platzová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová