Magdalena Platzová: Město proměny
Za El Grecovými obrazy se musí do Toleda. Originálů tu možná nezůstalo moc, víc jich najdete v Madridu. Ale nejde o počet. Toledo. Skalní hnízdo obkroužené řekou Tajo, jež v hlubokém průsmyku tvoří peřeje. Nad její hladinou se v koordinované harmonii skládají a rozkládají hejna stříbrných holubů. Naberou světlo pod křídla, zakrouží a pak se jako na povel přilepí na skálu, vmáčknou se do výklenků a prohlubní.
Nebo jako těžké lesklé plody obsypou strom. Na zdech domů a kostelů jim staří stavitelé nechávali okénka, aby si mohli odpočinout. Přebývají tu očividně už celá staletí, v blízkosti lidí, ale po svém. Symboly prosperity, štěstí a proměny, i v duchovním smyslu, osvícení i oplodnění.
Čtěte také
Skály jsou šedožluté, se vztyčenými prsty cypřišů. Vertikály městských zdí hrají do červena. Toledo je mystické město. A třebaže bývá spojováno hlavně s inkvizicí a vyhnáním Židů, příklad malíře Domenika Theokopoula, z něhož zde vyrostl revoluční mistr malby El Greco, svědčí o historii, která vůbec není černobílá.
El Grecovo novátorství za jeho života i po smrti vzbuzovalo rozpaky a posměch, ale dnes k němu přitahuje davy. Obdivoval jej Picasso, němečtí expresionisté. Tři sta let před Gauguinem a Van Goghem podřídil perspektivu a proporce výrazu, jehož chtěl dosáhnout. A co prováděl s barvami! Jeho pronikavě červená, růžová, modrá a žlutá se rozkládají na plochách, které byly dosud neviděné. Ke svým experimentům musel mít odvahu, vizi ale také – alespoň částečně – podmínky.
Čtěte také
Narodil se na Krétě v roce 1541 a zemřel v Toledu v roce 1614. Je asi jediným umělcem své doby, u něhož lze pozorovat vnitřní cestu, proměny, zrání.
Do Španělska přišel ve svých šestatřiceti letech jako hotový malíř, který ale dosud nedostal příležitost. Začínal malováním ikon na Krétě, v Benátkách pak studoval Tiziana, Tintoretta a Veronese, v Římě Michelangela. V centrech renesanční kultury se hodně naučil, ale nedokázal si zajistit větší zakázky. Chyběly mu konexe, asi i společenská obratnost. V roce 1576 se rozhodl odjet do Španělska a ucházet se o práci u krále Filipa II, který najímal malíře pro výzdobu paláce El Escorial. Ani zde neměl štěstí. Ale přes známého z Říma mu byla nabídnuta jiná zakázka: šest oltářních obrazů pro nově postavený kostel Santo Domingo el Antiquo v Toledu.
Čtěte také
Tady už zasáhl osud. Šest pláten, k nimž přibylo ještě sedmé pro katedrálu, byla první příležitost dokázat na velké ploše, co umí. Je symbolické, že ve stejném roce, kdy se zrodil malíř El Greco, se z jeho vztahu se ženou z Toleda narodil i jeho jediný syn.
V Toledu pak během následujících třiceti sedmi let vytvořil dílo, které se nepodobá ničemu jinému. Něha, extáze, tajemství, mohutný a vášnivý pohyb vzhůru, odkud přichází světlo. V období zralosti se vrátil i ke své původní zkušenosti malíře ikon, jeho portréty mají pronikavou sílu byzantských světců.
Čtěte také
El Grecovy náměty byly omezené a poplatné katolické protireformaci. Španělské impérium bylo na vrcholu a světská moc se opírala o inkvizici, kterou za tím účelem zřídila. Jakýkoli náznak disentu musel být potlačen. Co ještě zbylo z velkých nekřesťanských kultur, židovské a arabské, se stáhlo hluboko do podzemí a ani tam nebylo bezpečno. Protireformace byl tlak zvenku, ale zároveň sebezpyt. El Grecovy světci mají často zmučený výraz a oči plné slz.
Je zajímavé, že ve stejné době, kdy vznikala El Grecova vrcholná díla, vydal Miguel de Cervantes první díl svého satirického románu o Donu Quichotovi, který shodou okolností bloudil po kraji kolem Toleda. Otec moderního románu a otec moderní malby byli současníci.
Jdou snad nátlak a cenzura umění k duhu? Můžeme se nad tím zamyslet.
Související
-
Stejně jako Kafka nechci psaní šidit. Učím se ho skloubit s životem, říká spisovatelka Platzová
Nejsem literární vědkyně, můj přístup ke Kafkovi byl vždy niterný, přímý a intuitivní, říká prozaička Magdaléna Platzová, která letos vydala další, v pořadí devátou knihu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
