Připomínáme si 60 let Činoherního klubu. Poznejte jeho herecké legendy očima Jana Kačera

23. prosinec 2024

Byl založen na půdě někdejšího Pickova Divadla Paravan z iniciativy režiséra Ladislava Smočka, dramaturga Jaroslava Vostrého a herce a režiséra Jana Kačera. Generačně spřízněná skupina umělců z ostravského angažmá vytvořila v roce 1965 základ hereckého souboru komorního divadélka, s nímž záhy po otevření dobyli Prahu. Poslechněte si cyklus Legendy ČK, ve kterém Jan Kačer vzpomíná na Peta Čepka, Josefa Somra, Jiřinu Třebickou, Františka Husáka a Pavla Landovského.

Všechny epizody

Kačerův úmysl sehnat ty nejlepší herce pro repertoár nového divadla měl za následek, že se Činoherní klub začal formovat coby divadlo postavené na hereckých výkonech výjimečných osobností. Jako jeho programový cíl označil dramaturg Jaroslav Vostrý „hledání možností herců a jejich prostřednictvím i možností člověka“. Touha vymezit se proti ideologii oficiální kultury i samotné dispozice scény (mělké jeviště na dotek od diváků) vedly k potřebě nekašírovaného, autentického uměleckého výrazu. Není divu, že tento ostrůvek svobody byl představitelům totalitní moci trnem v oku. Roku 1974 byla většina vůdčích osobností donucena opustit divadlo. Jan Kačer byl poslán zpět do Ostravy a dalších deset let strávil v tamějším Státním divadle. 

Vltavská série Legendy ČK vypráví osudy pětice výrazných hereckých osobností od chvíle, kde se s nimi Jan Kačer seznámil přes období společné tvorby i vzájemného odloučení. Jeho vzpomínky dokumentují profesní i osobní zážitky a na jejich pozadí principy tvorby nejslavnější éry Činoherního klubu. 

Cyklus připravila Šárka Švábová. Již nyní chystáme na začátek příštího roku jeho pokračování.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.