Jak Češi a Slováci přišli o literaturu. Příběhy zakázaných nakladatelství

Pečlivě sestavované dramaturgicko-vydavatelské plány vzaly za své, vztahy mezi nakladateli, tiskaři, knihkupci a čtenáři byly v troskách. Kultura plakala a nikdo ji neutěšil. A to hodně dlouho.

Komunistický režim nestál o kultivovanou literaturu. Měl v plánu nakrmit „lid“ agitkami, bezduchým režimním humorem a bezobsažnou beletrií a poezií dunící socialistickými frázemi. A plán plnil. Literatura nabádající k myšlení se vytratila. Navíc vynikající umělci, ať už spisovatelé, básníci nebo výtvarníci, pozbyli možnosti publikovat. Zase jsme tu měli Libri Prohibiti. Noví Koniášové se činili.

30. léta byl vrchol, komunisté všechno zničili

Československá knižní kultura byla přitom ve 30. letech minulého století na vrcholu. V zemi působila řada vynikajících a ceněných nakladatelů i tiskařů, jejichž spoluprací se mezi lidi dostávaly kvalitní, často nádherně vypravené a skvělým obrazovým doprovodem opatřené publikace. A samozřejmě i časopisy a další periodika. Přišla ale 2. světová válka a po ní komunistický puč – a bylo po všem. Skvělá práce vzniklá často na základě tradic ještě z Rakouska-Uherska nebyla žádaná. Poválečné naděje doprovázené novými nakladatelskými rozjezdy byly zmařeny. Tři stovky vydavatelských domů musely skončit, jejich majitelé byli odstaveni od smysluplné činnosti, často dokonce pronásledováni a souzeni v nesmyslných procesech. Doba byla zlá – pro knižní prostředí i lidi v Československu.

Fronta lidí před budovou patřící Svazu československých spisovatelů,kteří čekají na autogram Louise Aragona a Elsy Trioletové, kteří podepisovali knihy v budově Nakladatelství Čs.spisovatel (Topič) na Národní třídě|foto:Viktor Lomoz, ČTK

Pomníčky nakladatelským hrdinům i pěšákům

Cyklus Tomáše Piláta a Josefa Vomáčky nazvaný Jak Češi a Slováci přišli o literaturu chce postavit aspoň malé rozhlasové pomníky významným československým nakladatelům a vydavatelům. Tedy – některým; všichni se do jedenáctidílného seriálu pochopitelně nevejdou. Autoři projektu přitom připomínají nejen vynikající osobnosti, jejich stopy v naší kultuře, a vydavatelství, která založili a s láskou vedli, ale i místa, kde ona vydavatelství sídlila a pracovala. Často už je nepřipomíná vůbec nic. Pro oživení paměti proto naši redaktoři točili přímo na „místech činu“. Samozřejmě s dnešním ruchem okolo. Posluchači se tak podívají do míst působení Jana Otty, Otakara Štorcha-Mariena, pánů Topiče a Borového, Beauforta, Řivnáče, Kuncíře, Aloise Hynka, Otty Girgala, Leopolda Řivnáče, J. R. Vilímka, Šolce a Šimáčka či Václava Petra. Točili i v prostorách nakladatelství Družstevní práce a Česká expedice. Vznikl tak trošku zeměpisný a více vlastivědný cyklus, který Český rozhlas Vltava uvádí v rámci Zakázaného léta. Těch zákazů bylo od roku 1949 v československém nakladatelském prostředí více než dost.

Josef Richard Vilímek , knihkupec a nakladatel|foto:ČTK

Příběhy knih

Oba tvůrci seriálu mají, a jako vzácnost chrání několik knih, které vyšly péčí výše zmíněných nakladatelů. K některým se přitom váží osobní a rodinné historky. Jak zachránil Brehmův Život zvířat vydaný v roce 1902 život spořilovskému čolkovi? Kdo Josefu Vomáčkovi prodal knižní soubor celních předpisů zemí Koruny české? A jak souvisí 4. vydání Babičky Boženy Němcové s babičkou manželky Tomáše Piláta? I s tím se autoři cyklu Jak Češi a Slováci přišli o literaturu svěří. A k pomyslným níže zmíněným pomníčkům tak pokládají zvukové květiny.

Tvůrci nádherného knižního prostředí u nás si je zaslouží, i když jim už bohužel nepomůžou. Tak na ně aspoň mysleme, třeba když máme v ruce některou z knih, které by bez nich nebyly.