Hry a zápasy s jazykem jsou radost, říká Blanka Stárková

„Obdivuju ty, kteří je ve svém díle svádějí se zdarem a invencí, ať básníky, prozaiky nebo překladatele,“ říká Blanka Stárková. „Ve svých učednických letech jsem z nedostatku dobrodružné literatury četla Jiráska, jeho husitské romány. Bezvadně jsem se z něho naučila přechodníky, poznala spoustu dosud neznámých slov, složitější větu i poněkud nadnesený sloh. Jirásek se pro mě bez problémů snášel s Homérem.

O něco později jsem milovala sentimentální románky s doslovnými ilustracemi nacházené na chalupě. Milovala jsem tuto salátovou literaturu nikoliv s čistými úmysly, nýbrž jako zdroj náramného veselí ze zcela vyspekulovaných příběhů a nemožně vyumělkovaného jazyka. I tyhle nesourodé četby představovaly průpravu ve věci jazyka a stylu. Člověk si uvědomí, jak se i s těmito prostředky dá v textu pracovat. Jak se například jazykovým stylem nepřiměřeným k předmětu vyprávěného dá uvést do chodu humor.“

Během dvou uplynulých měsíců Zakázaného léta na Vltavě jsme dali slovo řadě osobností,  které se ve svém životě a v práci museli vypořádat s různými omezeními. Knižní pól od roku 2017 až do konce roku 2024 redakčně připravovala Blanka Stárková. Poslechněte si její literární vyznání.