Karel Hvížďala: Věčné hledání sportovce Jana Hanče

24. listopad 2020

„Podobám se hráči šachu, který po šestnácti dřevěných pimprlatech na čtyřiašedesáti políčkách z voskového plátna úplně zapomene na složitou mašinérii životní existence.

Jakmile však vstanu od šachovnice a život na mne zaútočí se svojí mlčenlivou výzvou, abych přestal se zapomněním a pokračoval v boji, bývá ve mně malá chvějící se duše, bezradná a bojácná před nevyzpytatelností neurčitého počtu příštích dnů.... Kdyby se lidstvo skládalo z takových lidí, jako jsem já, sotva by člověk byl pánem tvorstva.“

03136891.jpeg

To jsou slova Jana Hanče, který se narodil před více než sto lety a který zemřel v roce 1963. Mladý Hanč byl zaujatý sportovec, závodně se věnoval lehké atletice a později vykonával funkci trenéra sprintérů. Živil se sice jako plánovač, v posledních letech v ČKD, ale kromě toho celý život vášnivě psal.

Nikdy se tím neživil, ale zapisoval velice soustavně do početných sešitů normalizovaného formátu to, co nazýval „dílo ve zrodu“. A protože Jan Hanč prožil válku už jako dospělý chlapík, začal vnímat hned na počátku své vědomé dospělosti, co znamená ponížení v okupované zemi, to znamená podlehnutí morální dezintegraci, cynismu, znecitlivění a co znamená, jak sám říkal či psal, „udatenství“. A zřejmě právě tento zápas byl tím, co ho vedlo k soustavnému psaní, k artikulaci všech pochybností a zoufalá snaha po artikulaci toho, co se mu honilo v hlavě. Jeho Sešity se naštěstí zachovaly.

Čtěte také

Za jeho života vyšla jen sbírka básní a próz s názvem Události, a to v roce 1948. Vše další začalo vycházet až po smrti, ač mezi umělci byl znám a stal se členem skupiny 42, která byla v roce1948 nuceně rozpuštěna. V jejím čele stál Jindřich Chalupecký.

Z básníků, kromě jiných umělců, v této skupině byli ještě Jiří Kolář, Ivan Blatný, Josef Kainar a Jiřina Hauková.

Souborné a úplné vydání vyšlo poprvé v nakladatelství Torst v loňském roce, kdy po Událostech vyšly Zanechané listy. Souborné dílo, s jehož uspořádáním začal kdysi Jan Lopatka, má celkem bezmála tisíc stran. Najdeme v něm nejen jeho básně, ale i deníkové zápisky.

Čtěte také

Ke stému výročí narození v roce 2016 byla v Plzni u Masných krámů v Křížkových sadech odhalena Cesta Jana Hanče. Skládá se ze sedmi reliéfů od undergroundového sochaře Viktora Karlíka, který je mimo jiné autorem loga Respektu. Ten texty z básnických sbírek a próz Události umístil přímo do chodníku.

Souborným vydáním i tímto činem se posmrtně dovršilo i úsilí Jana Lopatky, začlenit pevně do české literatury Hančovo dílo, protože, jak Lopatka napsal: „Umět psát neznamená dát něco lépe nebo hůř dohromady, ale umět nesejít z cesty za každým profánním hlasem. Znamená to tedy především tuto cestu tušit.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...