Jubilejní Marsyas
Přesně před třiceti lety vyšla jedna ze zásadních nahrávek české populární hudby - debutové album skupiny Marsyas. Její nejšťastnější etapa nastala poté, co ke zpěvačce Zuzaně Michnové a kytaristovi Petru Kalandrovi přibyl další zpívající kytarista a navrch pracovitý skladatel Oskar Petr.
Pověst o české odpovědi na americkou folkrockovou superskupinu Crosby, Stills, Nash & Young nakonec z pražské Malostranské Besedy, kde mělo trio svou domovskou scénu, doputovala až do Supraphonu. Státní vydavatelský mastodont už nemohl miláčky českých hippies ignorovat a po průtazích zaviněných "nevhodnými" texty svolil k natáčení.
V červnu roku 1977 se ale v pražském Mozarteu nesešla jen trojice mladých "mániček" a pár ctihodných zvukařů. Album, jež - jak bylo za minulého režimu běžné - vyšlo až rok po natočení, skupina pořídila za výpomoci studiové skupiny kytaristy a aranžéra Pavla Fořta, který akustický Marsyas s citem a účelně obohatil o Fender piano Michaela Kocába, baskytaru Ondřeje Soukupa, syntezátor Emila Viklického či perkuse Jiřího Tomka. Nešlo o náhlé zvukové "přilepšení" - Marsyas v té době občas vystupoval společně s Pražským výběrem a většina z Kocábovy tehdy ještě jazzrockové kapely si své koncertní party ve studiu jen zopakovala.
Eponymní album Marsyas bylo úspěšné už v normalizačním Československu, časopis Melodie mu dokonce přiřknul titul Tip roku 1978. Co je však důležitější: deset písniček, vzhledem k létům, v nichž vznikly, poněkud paradoxně vonících svobodou, se neoposlouchalo dodnes. U příležitosti kulatého výročí jejich prvního vydání se tedy objevují znovu - v "jubilejní" dvojalbové edici. Vedle reedice původní nahrávky se tu setkáme i s nedávno nalezenými demosnímky všech skladeb, které si členové souboru ještě před nahráváním pořídili v jídelně domu Petrových rodičů za asistence písničkáře Vladimíra Merty a jeho magnetofonu značky Revox.
Konfrontace bohatého studiového zvuku Zmrzlináře a dalších slavných písní s jejich autentickým zněním v provedení tří hlasů, dvou kytar a jedné foukací harmoniky je stejně zajímavá jako možnost přečíst si v bookletu slova, která se nakonec do výsledných verzí jednotlivých písní nedostala - českou hudební historii zkrátka nesmazatelně ovlivnila také bdělost textových komisí...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka